7°C
Založil se Petrohrad, došlo k výstavbě Buckinghamského paláce, z Vídně Čechům panoval císař Leopold I. a v Hrdlořezích, neveliké vísce vzdálené nějakých zhruba sedm kilometrů od Nového Města pražského, tamní lidoví řemeslníci postavili barokní zvoničku. Takový byl rok 1703, a v Hrdlořezích podle dlouholetého kronikáře Prahy 9 Miroslava Kurandy tehdy žilo zhruba 20 obyvatel, povětšinou šenkýřů, mlynářů, pastýřů a sedláků.
Nová ves – nová zvonička
Možná si říkáte, nač potřebovali zvoničku. Hrdlořezy tehdy byly relativně „mladou“ vsí. „Podobně jako i jiné obce ve zdejším okolí postižené ničivým vpádem Švédů v závěru třicetileté války, dostaly také Hrdlořezy svou podobu po roce 1648, kdy se na rozvalinách vypálené vsi stavěla nová obydlí,“ líčí Kuranda v knize Městská část Praha 9 – 3. díl: Hrdlořezy.
Právě na ohlašování požárů, které v té době nebyly ničím neobvyklým, ale třeba také na svolávání například na mše, byly zvoničky určené. Ta hrdlořezská původně disponovala pozdně renesančním zvonem ze začátku 17. století – na celé zvoničce tak byl nejstarším. „Původně byl zavěšen v kapličce v okolí Sadské a po jejím zrušení byl získán pro tuto zvoničku,“ uvádí Kuranda. „Zvon je dekorovaný. Jsou na něm plasticky vyvedeny postavy světců, ornamentální motiv a nápis.“
Ztráta srdce
Abychom byli úplně přesní – byl by. Původní zvon už ve zvoničce není. Velice pravděpodobně nepřečkal první světovou válku, nebo byl podle pověstí ukraden už v roce 1811. Od té doby ve zvoničce zvonil jiný, zrovna tak umělecky pozoruhodný a hodnotný. Jenomže...
„Devadesátá léta byla i dobou, kdy zhruba 30 centimetrů vysoký zvon s figurálním motivem Panny Marie s Ježíškem ukradl neznámý zloděj,“ uvedla pro Blesk.cz mluvčí Prahy 9 Marie Kurková. Zvonička tehdy přitom byla v celkem novém hávu. Opravována byla v roce 1921 a desetiletích, kdy se na ní podepisoval zub času, znovu v roce 1997. Mezi těmito roky stále svým nejbližším sousedům tu a tam posloužila.
„Místní pamětníci vzpomínali, že zvonička byla donedávna v provozu,“ líčí Kuranda. „Vyzvánělo se na ní při úmrtí hrdlořezských občanů a někdy i na poplach při požáru v okolí a to roku 1906 i při blížící se velké vodě, to když se zjara vylévala Rokytka ze svých břehů.“ V té době Hrdlořezy už nebyly skromnou vískou mezi kopci Táborem a Smetankou, ale více než tisícovou aglomerací s 56 domy. A v roce 1922 se Hrdlořezy, úplně stejně jako třeba Hloubětín, Malešice, Vysočany nebo Braník či Dejvice, připojily k Praze.
Jako za starých časů
Bez zvonu byla zvonička do loňského roku. Radnice Prahy 9 ji nechala před Vánoci znovu dovybavit, takže tato pamětihodnost, zapsaná do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek, je znovu kompletní. A namísto živelných pohrom bylo její »znovuvkřísení« více než symbolické a radostné. „Její první zvonění rozsvítilo 5. prosince 2019 vánoční strom v Hrdlořezích,“ prozradila Kurková. Jednalo se mimochodem o první obecní vánoční strom v Hrdlořezích vůbec.
Na území Prahy 9 je mimochodem, vyjma té hrdlořezské, ještě jedna zvonička, dřevěná, s kamenným podstavcem. Hádáte-li Vysočany, uhodli jste. „Ale ta vysočanská je jen replikou původní zvoničky, která stávala do roku 1968 ve Freyově ulici poblíž vysočanské tvrze,“ upozorňuje Kuranda. Ta hrdlořezská je oproti tomu stále „původní,“ navíc díky zvonu opět funkční. „Jako jedna z nejdéle sloužících zvoniček je považována za pražskou raritu,“ uzavírá kronikář.
