O bájných prvopočátcích Prahy se dnes učí i na základních školách. Kněžna „Libuše u vytržení, jako by manžela, družiny nebylo, vztáhla ruce k modravým stráním za řekou a hledíc na les táhlého vrchu, mluvila prorockým duchem: Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat. (...) I nazvete hrad, jejž vystavíte, Prahou,“ ocitujme klasika české literatury Aloise Jiráska při jeho Starých pověstech českých.

Jenomže tím byl myšlen především Pražský hrad. Praha coby skutečné město vzniklo až mnohem později. Stalo se tomu 12. února 1784, kdy se v jeden celek spojila čtyři pražská města: Hradčany, Malá Strana, Staré a Nové Město pražské. Do té doby se jednalo o samostatná města.

Zrod chlouby Čech

Praha se sjednotila za vlády Josefa II. Stala se tím nejen největším městem tehdejších Čech, ale zároveň také po Vídni druhým největším městem Svaté říše římské. „12. 2. 1784 byl vydán dvorský dekret o spojení čtyř pražských měst v jedno město s jedním úřadem (magistrátem),“ uvádí kniha Dějiny Prahy v datech, která vznikala pod vedením historika Zdeňka Míky.

Tehdy se Praha rozrostla na bezmála 150 hektarů, a obývalo ji 76 tisíc Pražanů, což je zhruba tolik, kolik jich dnes sídlí na Jižním Městě, a zhruba dvakrát tolik, kolik dnes svých obyvatel vykazuje Praha 1, která je prakticky nejstarší městskou částí. „Spojení pražských měst pod společnou správu vytvořilo od r. 1784 příznivější podmínky pro další rozvoj Prahy,“ píší autoři.

Do té doby byla Praha dlouhodobě sice sídelním městem českých králů, ovšem od vlády „zimního krále“ Fridricha Falckého, který vládl v letech 1619–1620, králi neobývané. Habsburkové, s výjimkou Rudolfa II., totiž daleko raději sídlili ve Vídni a jim předcházející dynastie Jagellonců z Prahy přesídlila do Budapešti. Vladaři tak Prahu navštěvovali zřídka. Třeba „císař Josef II. navštívil Prahu za své vlády celkem čtyřikrát“, uvádí Josef Janáček v knize Malé dějiny Prahy. Přitom to bylo za jeho vlády, kdy se Praha rozrostla na „velkoměsto”.

Sjednocení se obtisklo i v názvu čtvrti

Důsledkem sjednocení Prahy, které proběhlo v rámci reforem Josefa II., došlo i k „pojmenování“ jedné z památkově nejzajímavějších čtvrtí v Praze. V těsném sousedství Starého města pražského se už od dob středověku rozléhalo tzv. Židovské město. Jeho obyvatelé však nebyli kvůli svému původu úplně rovni obyvatelům z jiných pražských měst. To se sjednocením hlavního města změnilo právě díky Josefu II., jehož jméno je dodnes obtisknuto v charakteristické čtvrti.

Těžko uvěřit, že Praha coby město, tak jak ji známe dnes, vznikla teprve před 235 lety (ilustrační foto).
Těžko uvěřit, že Praha coby město, tak jak ji známe dnes, vznikla teprve před 235 lety (ilustrační foto).
Autor: Jeffrey Martin (http://www.jeffrey-martin.com/)

Židé nemuseli nadále nosit zvláštní diskriminační oděv, směli svobodně studovat a bylo jim také dovoleno se z ghetta přestěhovat do celé Prahy,“ vysvětluje Janáček. „Díky těmto opatřením bylo jméno iniciátora velkých správních reforem, císaře Josefa II., zvěčněno v novém názvu ghetta – Josefov.“ Čtvrť se pod tímto jménem k Praze ovšem připojila až 27. dubna 1850.

Krátce po Josefově se k Praze připojily další části, které dnes považujeme za takřka nedílné. V roce 1883 to byl Vyšehrad, o rok později následovaly průmyslové Holešovice a Bubny. Rokem 1901 se Praha rozšířila i o Libeň, která v té době platila rovněž za průmyslovou čtvrť. Následovaly Karlín, Smíchov nebo Žižkov. V polovině 19. století představovala populace Prahy téměř desetinu toho, jaká je dnes, tedy přibližně 150 tisíc obyvatel.

Turisty vyhledávaná i v novověku

Nicméně tak jako dnes, i Praha konce 18. století byla lákadlem pro návštěvníky z daleka – dnes bychom řekli turisty. „Schematismus Království českého z roku 1792 doporučoval návštěvníkům Prahy k zhlédnutí celkem dvacet zajímavých objektů,“ líčí Janáček. Které to namátkou byly?

Celkem nepřekvapivě Pražský hrad s tehdy ještě stále nedostavěným chrámem svatého Víta. Ten byl totiž dobudován až v roce 1929. Dále to byly například Strahovský klášter, Týnský kostel, zajímavý pro tehdejší dobu především náhrobkem Tycha Braha, letohrádek královny Anny čili Belveder a samozřejmě v té době již věhlasný Staroměstský orloj.

Fotogalerie
16 fotografií