K tajuplným místům Pražského hradu patří i pahorek Žiži. Podle starých kronik se měl nacházet na ještě neosídleném hradčanském hřbetu. Z tohoto vyvýšeného místa měla proudit zemská energie a magickou moc zesiloval i pramen zvaný Svatováclavská studánka, který v blízkosti vyvěral. Pahorek je spojován s konáním pohanských obřadů, kněží tu měli rozmlouvat s nadpřirozenem, konaly se tu obětní obřady bohům, našlo se tu i předkřesťanské pohřebiště. Název Žiži se odvozuje od slova „žhnouti“, což by odkazovalo k dávným pohanským rituálům, jejichž nedílnou součástí býval oheň. Může to však být také od slova „sedět“, což by zase odkazovalo k dalšímu možnému významu pahorku, kde stál knížecí stolec – posvátný opracovaný kámen, na který byl vsazen každý nový vládce.

O poloze se spekuluje

O místě, kde se měl pahorek nacházet, kolují jen domněnky. Pokud by byl v pomyslném středu hradu, nalezli bychom ho zhruba v místech zadní části Svatovítské katedrály. Pokud bychom šli cestou energeticky silných bodů, byl by v místech dnešního třetího hradního nádvoří, konkrétně v místech, kde se tyčí takzvaný Plečnikův obelisk. V jeho blízkosti byly nalezeny nejstarší kostrové hroby Pražského hradu, třeba tzv. hrob bojovníka z 2. pol. 9. století. Pozůstatek pahorku je patrný pod vyvýšeným Starým proboštstvím. Možné je ovšem také to, že místo zvané Žiži bylo kdesi před hradem, možná právě v místech, odkud na Hrad hledí tatíček Masaryk. S největší pravděpodobností však byl pahorek v místech, kde dal svatý Václav vybudovat rotundu svatého Víta. Ostatně rotundy se stavívaly na místech dávných pohanských posvátných míst. Na pahorku Žiži navíc pohané uctívali Svantovíta a jemu je svatý Vít blízký nejen svým jménem.

Obelisk na Pražském hradě
Autor: Archiv

Strážci posvátných míst

Dávná posvátná místa měla také své strážce, a nejinak tomu bylo i v případě pahorku Žiži. Ten střežili pohanští bůžkové v podobě skřítků. O těch ostatně píše již císař Karel IV. ve svém životopise Vita Caroli. Popisuje podivný zážitek, kdy s Buškem z Velhartic viděli letět číši místností, ale žádnou ruku, která by tou číší hodila. Po dotazování se dozvěděli, že to budou právě tito lehce škodolibí skřítci. Ovšem ani samotná svatovítská katedrála není bez ochránce. „Střeží ji Bílé zjevení z Pražského hradu, které mimo hlídací funkce má též schopnost předvídat budoucnost. Kdysi se zjevilo třem vojákům tři noci po sobě. Prvému hodilo k nohám hrst obilí. Druhému hrst mincí, a když po něm třetí ze strachu vystřelil kulku, chytlo ji a vmetlo mu ji k nohám. Poté pravilo, že následující rok bude úroda, další rok blahobyt a třetího roku přijde válka. Tehdy se válka protáhla na celých sedm let,“ přidal jednu z legend Filip Jan Zvolský z Muzea pražských pověstí a strašidel. 

Posvátnost zachována

Dnes je pro nás těžké si představit, že v místě třetího nádvoří Pražského hradu byl nějaký pahorek. Architekt Josip Plečnik totiž po ukončení vykopávek srovnal prostranství nádvoří do roviny. Pod dlažbou ovšem stále najdeme křivolaký terén. A všimněte si, že hradčanský kopec při pohledu z dálky připomíná svým tvarem delfína – posvátné zvíře starých pohanů. Ať tak či tak, posvátnost místa je díky katedrále zachována a Pražskému hradu přidává další nej – největší hradní areál v Evropě, nejdéle trvající kontinuita sídla panovníka a možná i nejdéle existující posvátné místo.

Prohlídky tajemné Prahy

Pokud chcete poznat blíže tajemnou Prahu, využijte komentované prohlídky pro seniory za padesátikorunu.  Konají se 13. 2. v 15:00 v Muzeu pražských pověstí a strašidel a 26. 2.  v 15:00 v Muzeu alchymistů a mágů staré Prahy. Rezervace na www.muzeumpovesti.cz nebo telefonu: 257 221 289.