Budova městských lázní byla postavena v roce 1903 Jindřichem Motejlem v období značného stavebního ruchu, a už tehdy budila značný rozruch a pozornost. Mělo se jednat o nejmodernější a zároveň i největší lázně v Praze. Velikost instituce lze rozeznat dodnes díky řadě zpustošených bazénů, van či například saunových místností, které však nejsou už ani stínem své bývalé slávy.
Hostem císařpán i neřestníci
„Že šlo o skutečně významnou instituci, svědčí i řada ocenění, např. Medaille d´or na lázeňské výstavě ve Spa v Belgii či zlatá medaile na výstavě Obchodní a živnostenské komory v Praze 1908,“ píše v knize Praha 3 známá a neznámá Pavel Augusta. „A snad i skutečnost, že se svými lázněmi Žižkovští pochlubili i císaři Františku Josefu I. při jeho návštěvě Prahy v roce 1907.“
V přízemí budovy byl bazén zhruba pro 60 osob a parní lázeň s čekárnou nebo s masérskou místností. V podzemí byly sauny, v prvním poschodí bylo komfortnější zázemí pro movitější zákazníky, rovněž s malebným bazénem s prosklenou stěnou. Druhé patro bylo vyplněno vanovými lázněmi. „K pohodlí zákazníků přispíval prosklený můstek vedoucí přímo na terasu restaurace na vrchu Vítkově,“ líčí Augusta. „Například v roce 1909 navštívilo lázně takřka 120 tisíc lidí. A pak věřte tomu, že Žižkov byl městem proletářů!“
Jenomže v průběhu let se účel lázní znatelně proměnil. „Ještě za první republiky byly lázně vyhledávány zejména homosexuální klientelou,“ přiznal pro Blesk.cz radní Prahy 3 pro majetek Jan Materna (TOP 09/STAN). K tomuto účelu sloužil i koncem 20. století, jen mnohem explicitněji. „Fungoval tu gay podnik, posléze travesti klub, nakonec vykřičený podnik neřesti se vším všudy.“ Právě pozůstatky z 90. let minulého století jsou dnes na kdysi honosných interiérech patrny nejvíce.
Jako z hororu
Pohledem současníka laciné pestrobarevné dekorace a přestavby objekt zcela znehodnotily. Například přízemní bazén byl uzpůsoben pro účely tanečního parketu. Malebné kachličky v mnoha místnostech vzaly za své. Poslední návštěvníky podnik přivítal v roce 2004, od té doby je budova zavřená.
Zdi jsou oprýskané a špinavé, mnohdy z nich trčí vytrhané dráty či uřezané trubky. Chodbami se line pach prázdnoty, prachu a zatuchliny. Stropy se na mnoha místech propadají, díry jsou i v podlaze. Kvůli silnému povlaku prachu na oknech jsou i za denního světla prostory silně zešeřelé, a tam, kam už ani denní světlo nedosáhne, je tma k nepohledání.
Otázka dneška: Co s tím?
Radnice Prahy 3 se už delší dobu zaobírala využitím bývalých městských lázní. Dlouho se uvažovala varianta, že by projekt využíval Vojenský historický ústav, který sídlí hned nad ní. K té však nikdy nedošlo, ani k žádné jiné. Dřívější varianty zahrnovaly zřízení bytových jednotek, kancelářských prostorů nebo obnovení lázní.
„S možnými východisky ohledně této budovy, která je ve vlastnictví hlavního města, a my jako městská část ji máme pouze svěřenou, se teprve seznamujeme,“ uvedl pro Blesk.cz starosta Prahy Jiří Ptáček (TOP 09). Přesto si myslí, že pro budovu lze nalézt kýžené využití, ačkoliv za vynaložení značných financí. Hovoří se o částkách, které přesahují 100 milionů. „Bylo by zapotřebí vytvořit tu něco, co by fungovalo dlouhodobě a pozitivně,“ uzavírá.
Pamatujete, kdy byla budova ještě zpřístupněna veřejnosti? Máte fotografie toho, jak vypadala předtím, než byla zavřena? Podělte se s námi na tip@blesk.cz!
