22°C
Kostel, který vznikal v letech 1611–1613, je známý především díky tomu, že je v něm uloženo tzv. Pražské Jezulátko, což je nevysoká dřevěná soška. Prohlídka podzemních prostor ovšem zájemcům ukázala, že nejen zbožnou soškou, která pochází ze Španělska, je kostel zajímavý.
Podzemní pohřebiště
V kostelní kryptě, která je rozdělena na dvě části, leží na jedné straně ostatky řádových mnichů, které jsou zazděné. Na opačné straně krypty spočívají ostatky německy hovořících pražských měšťanů. Kromě kostelní krypty, ve které odpočívají zazděné ostatky, jsou tu k vidění i mumifikovaná těla, která jsou skoro 400 let stará. Hovoří se o tom, že by v základech kostela mělo spočívat odhadem více než 300 mrtvých těl, ale totožnost je známá jen u 80 osob.
Mumie v roz(po)ložení
„V tomto kostele se pohřbívalo technikou přirozené mumifikace, respektive přirozeného vysychání mrtvol,“ vysvětlila studentka dějin umění Marie Müllerová, která návštěvníky kryptami prováděla.
„Byly tady vybudovány promyšlené průduchy a šachty, aby tady proudil suchý vzduch a uchovával mrtvá těla v co nejlepším stavu. Někde se dokonce uvádí, že bylo možno rozeznat výrazy těch osob.“ I když byly průduchy časem zasypány, kvůli čemuž se kvalita ovzduší zhoršila, řada mumifikovaných těl se dodnes zachovala v dobrém stavu. Kostel zažil bohatou historii. Stavěn byl pro luterány, ale po bitvě na Bílé hoře jej obdržel Řád bosých karmelitánů, který se z něj musel roku 1783 vystěhovat. Až v roce 1993 se směl vrátit. Dosud se díky skvostným interiérům a sošce Pražského Jezulátka těší velkému zájmu. Po akci Na den pod zem, která (nejen) v tomto kostele umožnila návštěvníkům zhlédnout to, co běžně nelze, zájem možná i stoupne. „Přišlo mi to velice zajímavé. Jezdím kolem sem tam pravidelně tramvají a ani jsem nějak nepřemýšlel nad tím, co vše kostel skrývá. Už se moc těším na příští ročník akce, kdy se snad podívám jinam,“ svěřil se pro Blesk.cz jeden z návštěvníků.
