22°C
K rybníku u Valdeku zavítala i pětiletá Natálka K. s maminkou Karolínou T., které doktoři z motolské nemocnice diagnostikovali aplastickou anémii, což je nemoc, při které kostní dřeň přestane produkovat červené i bílé krvinky a krevní destičky. „Všechno to začalo, když jsme se vrátili z dovolené z Egypta. Natálka byla nažloutlá a měla na těle skvrny. Mysleli jsme, že se jedná o střevní obtíže, a tak jsme šli k naší pediatričce, která měla podezření na žloutenku,“ vysvětlila maminka Karolína. Pediatrička malé Natálce provedla odběr a na jeho základě holčičku poslali na hematoonkologii. Testy nejprve vyloučily leukémii a pak už přišla diagnóza z Motola.
„Nabídli nám léčbu mírnější imunosupresí, anebo rovnou transplantaci kostní dřeně. Rozhodli jsme se pro imunospuresi. Natálka brala léky z USA, dodržovala všechna omezení a vše vypadalo velmi dobře. Dokonce už to vypadalo, že by se Natálka mohla vrátit do školky,“ vypráví maminka Karolína. Zákeřná nemoc ale s malou Natálkou měla jiné plány. „Potom ale dostala lehkou dvoudenní virózu a všechny hodnoty šly prudce dolů. Následně byla indikována na transplantaci kostní dřeně, která proběhla v lednu,“ říká Karolína T.
Už můžeme mít i pejska!
Osm měsíců od transplantace se její stav znovu výrazně zlepšil a vše se otáčí zpět k lepšímu. „Už můžeme být venku mezi lidmi, strava se vrací do normálu a vypadá to, že jsme na dobré cestě,“ říká Natálky maminka. Na to nejdůležitější však zapomněla, a proto se Natálka bez váhání připomíná: „A už konečně můžeme mít pejska!“
Před transplantací a i po ní musela Natálka dodržovat přísný režim. Téměř rok tak neviděla svou nevlastní sestru, prarodiče ani kamarády ze školky. „Stýskalo se mi, ale kamarádi ze školy mi posílali dárečky. Dostala jsem od nich třeba čokoládu, míč a nahráli mi i vzkaz,“ vypráví Natálka. Pobyt v nemocnici Natálka snášela podle svých slov dobře. „Sbalila jsem si hodně plyšáků a hrála jsem si ostatními dětmi, než jsem odešla, našla jsem si tam nového kamaráda,“ vypráví Natálka.
Motolskou nemocnici si ale pochvaluje i její maminka: „Jsou tam skvělí lidé, celý den se tam snaží děti zabavit, chodí tam učitelky nebo maskot Kapička. Řekla bych, že je to špičková péče.“ V současné chvíli už Natálka nemusí dodržovat žádný přísnější režim. Pozor si musí dávat už jen na pobyt na sluníčku nebo oříšky. Jak sama Natálka zmínila, doktoři už dovolili i pejska. Z původních tří kontrol za týden už je jen jedna za tři týdny. O budoucnosti, má Natálka jasno, svěřila se, že až bude velká, bude mít koně a stane se doktorkou.
Program od myslivců
Berounští myslivci se už v minulém roce sami nabídli, že pro děti přichystají zábavný a zároveň naučný program. Slovo dalo slovo a hned první setkání dětí s myslivci sklidilo velký úspěch, a tak ho letos, v sobotu 23. září, zopakovali. „Pro děti jsme zde připravili pět stanovišť, která je seznámí s myslivostí a lesnictvím. Na prvním to byla výchova lesa a les, na druhém myslivecká kynologie, na třetím péče o zvěř, na čtvrtém lesní zvěř a na konec i střelectví. A protože myslivectví je především o tradicích, ukázali jsme i jednu tradici a tou bylo pasování na myslivce. Kolegu jsme zde dnes (v sobotu, pozn. red.) pasovali na vábiče jelení zvěře,“ vysvětlil předseda okresního mysliveckého spolku v Berouně Radim Šíma.
V nabitém programu si každý přišel na to své, ať už to byla střelba z luku a kuše, výroba různých předmětů ve výtvarných dílnách, nebo opékání buřtů. Především rodiče si pak pochutnali na divočákovi nebo pořádném kotlíkovém guláši.
Spolek Donor
Akci zaštiťuje nezisková organizace Donor, která pacientům po transplantaci kmenových buněk krvetvorby poskytuje psychosociální pomoc už od roku 2010. „Hlavní pro nás je, aby se tyto děti a jejich rodiny navrátily do života. Chceme, ať začnou znovu žít, sportovat, ale podporujeme i řadu edukačních a volnočasových aktivit,“ říká Pavel Moulis, jednatel spolku Donor.
