14°C
Listopadové dny roku 1989 se do dějin zapsaly tučným písmem. Komunistický režim nesvobody, který v Československu panoval přes 40 let, se v tu dobu začal rozpadat jako domeček z karet. Dnes, 30 let poté, vyvstávají otázky: Pamatujeme si to? Víme, jaké to tehdy doopravdy bylo? Co přesně se dělo? Dvě nejnovější výstavy MHMP na ně poskytují otázky.
Jedna venku, druhá uvnitř
Obě pojednávají o stěžejních událostech, které předcházely, a které následovaly po 17. listopadu 1989. Velký zřetel je kladen zejména na Prahu, která se v té době stala hybatelem dějin, protože právě v ní došlo k tomu nejmarkantnějšímu, co význam dne 17. listopadu přeměnilo z Mezinárodního dne studentstva na Den boje za svobodu a demokracii.
S první výstavou se člověk seznámí už při příchodu k budově. Sestává z několika venkovních panelů, které víceméně kopírují dobové tiskoviny – plakáty, letáky, fotografie. „Pojala jsem ji jako procházku po přelomových událostech,“ sdělila novinářům autorka venkovní výstavy Praha 1989 – cesta ke svobodě Renáta Kalašová. Prostor je zde věnován například Palachovu týdnu v lednu 1989 i svatořečení Anežky české, které listopadovým demonstracím předcházelo.
Muzeum hl. m. Prahy představilo koncem září dvě výstavy zaobírající se výročím listopadových událostí roku 1989. Atmosféra přelomových dnů tu na pamětníky dýchne z každého kouta. David Zima
Tato výstava je oproti té „vnitřní“ bezplatná a informuje o historii víceméně plošně. Zato druhá z výstav, Listopad 1989 v pražských ulicích, už jde více do hloubky a návštěvníkům servíruje syrovou atmosféru nejistých a napjatých dnů. Dopomáhá jí k tomu opět četné množství reprodukovaných fotografií, tak i dobové audiozáznamy či videozáznamy.
„Máme holé ruce“
Je tvořena třemi separovanými prostory, které jsou chronologicky utříděné s historickým přesahem. „Snažili jsme se představit běh dějin, které jsou staré nikoliv 30 let, ale 80 let, tedy i těch událostí, které vůbec k oslavám 17. listopadu v roce 1989 vedly,“ sdělil autor výstavy Tomáš Dvořák. Návštěvník se hned na úvod seznámí s pochmurnou historií podzimních dnů roku 1939. „Tehdy začaly nacistické represe vůči českým vysokým školám, úmrtí Jana Opleta a nakonec internování studentů v táborech a poprava studentských vůdců právě 17. listopadu.“
Po historickém úvodu už nastává tvrdá realita, kterou si mnozí z obyvatel dobře pamatují. Pátek 17. listopadu, co mu předcházelo, co následovalo po něm, co se dělo při něm. „Snažili jsme se přiblížit atmosféru doby. Dopomohly nám k tomu právě dobové audiovizuální materiály jako záznam Televizních novin či vysílání rádia Svobodná Evropa, plakáty,“ vyjmenoval Dvořák. Nad to všechno pak jako pěst na oko, což je více než symbolický termín, působí zeď vyzdobená proti-úderovými štíty, jaké proti studentům použili příslušníci SNB na Národní třídě. Tu doplňuje autentická audio-reprodukce tehdejšího dění.
„Chronologickou část výstavy zakončuje červen roku 1990, kdy proběhly 1. svobodné volby,“ sdělil autor výstavy, podle kterého je pojatá a vysvětlená tak, že „i pamětníci se na ní mohou dozvědět něco nového.“ Její součástí je třeba dobová mapa s vyznačenými místy, které na podzim roku 1989 sehrály klíčovou roli. Zrovna tak byl kladen zřetel na výběr dobových reportáží Československé televize, které ilustrují posun od cenzury k věcnému a objektivnímu popisu faktů.
Fiktivní parte + stará kopírka
Obě výstavy jsou především fotografické. Ta vnitřní má navíc výhodu reprodukce dobových audio i video materiálů, do toho ještě vystavuje i několik původních předmětů, například uniformy policistů, kteří zasahovali na Národní třídě, dobový televizor či vůbec vybavení interiéru. Mezi takovými se vyskytují rarity, které umožňují nahlížet na listopad 1989 v jiném úhlu.
„Významnou událostí tehdy byla fáma o úmrtí studenta Martina Šmída, který měl zemřít právě po zásahu na Národní třídě,“ vysvětlil Dvořák. „Jednalo se o impuls k radikalizaci společnosti, který ji uvedl v pohyb.“ K žádnému úmrtí přitom tehdy na Národní třídě nedošlo. Přesto se autor výstavy nebránil vystavení fiktivního parte „imaginárního“ studenta, které se po 17. listopadu začalo mezi Pražany i mezi obyvateli republiky šířit.
Z dalších pozoruhodných kousků, které jsou na výstavě k vidění, se jedná o sítotiskovou přenosnou soupravu Greif, na kterou byly v té době tištěné politické letáky. „Všechny texty bylo nejprve nutné přepsat na cyklostylové blány, teprve pak se daly kopírovat,“ uvedl Dvořák. „Letáky pak bylo potřeba po vytištění dosoušet na šňůrách.“ V ulicích Prahy se jich mělo vyskytovat až několik tisíc. Prostřednictvím takovéto „kopírky“ se šířilo například znění Charty 77, petice Několik vět či prohlášení Občanského fóra. Součástí výstavy je pak také kniha Pozor, ještě není vyhráno, kterou MHMP v rámci výročí vydalo.
Kde: Muzeum hl. m. Prahy, Na Poříčí 52.
Kdy: Praha 1989 – cesta ke svobodě dennodenně do 29. 12. 2019; Listopad 1989 v pražských ulicích do 26. 4. 2020, přístupný od úterý do neděle 9 –18.
Vstupné: Praha 1989 – cesta ke svobodě: zdarma; Listopad 1989 v pražských ulicích (vč. dalších expozic muzea) 150,- Kč, snížené 60,- Kč.
