Karlův most se za svou existenci, která přesahuje šest století, musel vypořádávat s celou řadou živelných pohrom, které sužovaly život tehdejších obyvatel. Bez moderních technologií bývali také Pražané mnohem častěji ponecháváni napospas přírodě a jejím zákonům.
Právě Karlův most několikrát za svou existenci poničila velká voda. Mohlo za to zejména takzvané spláví, neboli cizorodý materiál přírodního nebo umělého původu, který unáší vodní tok. Jde o cokoliv, co se přirozeně nemá v řece nacházet: může se jednat o vory, seno, větve, boudy a jiný odpadní materiál. Jedna z nejvážnějších povodní přišla do Prahy roku 1890.
„Vltava nabrala spláví z Berounky a z horního toku a natlačila vše na Kampu. Jak se řečiště utemovalo, vytvořila se úzká řeka, nasměrovaná na pátý a šestý pilíř, která měla rychlost až čtyři metry za sekundu a dokázala proto unášet velké balvany. Nechali jsme vypracovat matematický vektorový model na tehdejší velkou vodu a máme tyto poznatky vypočítané,“ vysvětlil příčinu tehdejšího poboření Karlova mostu Jan Zemánek z Technické správy komunikací (TSK).
Pilíře strhly klenbu
Řádění vodního živlu v Praze na konci 19. století zapříčinilo, že se v blízkosti dvou základů začaly tvořit kaverny, neboli dutiny. Ty byly až šest metrů hluboké. „Do kaveren se potom sesuly mostní pilíře, které následně strhly přilehlé klenby,“ popsal tehdejší devastaci Jan Zemánek.
Roku 1891 začaly rozsáhlé opravy Karlova mostu. V tendru zvítězila budapešťská stavební společnost, která založení mostu delegovala do strojíren v Karlíně.
„V té době bylo rozhodnuto, že dva pobořené pilíře budou obnoveny technologií zakládání pomocí kesonů. Stavební dozor se spolu s dělníky každý den spouštěl na dno kesonu, aby poté velmi věrně zaznamenal poznatky do stavebního deníku. Deník, který je psaný ručně pomocí barevných redisper, je uložený v archivu na Chodovci a je klenotem, který vypovídá o stavebních postupech našich předků a průběžných nálezech v původním podzákladí mostu ze 14. století,“ prozradil Jan Zemánek.
Pod mostem jsou mlýnské kameny
Různé historické zdroje mapují jednu zajímavou součást stavby Karlova mostu: v jeho základech se totiž nacházejí mlýnské kameny. Vůbec poprvé se zmínka o jejich přítomnosti na dně Vltavy uvádí už roku 1655 ve zprávě mosteckých úředníků. Tehdy stavbu také zasáhla povodeň a podle dobové zprávy velká voda „grunty pod bradlami mostními vyplákla, vymlela a tak hrubě vybrala, že koly, na kterých most založen byl, na půl lokte spatřiti se mohou“. Historická citace se nachází v publikaci Josefa Svátka „Ze staré Prahy“.
Byla to právě výše uváděná vážná povodeň z roku 1890, která o mlýnských kamenech odhalila další svědectví. V dokladu z období sanace základů po této události se nachází grafická zmínka.
„Tuto stopu nenechali mostaři v TSK vychladnout a po povodni 2002, kdy se prověřovalo založení všech mostů, objevili potápěči ve Vltavě spolu s torzem anděla obnažený základ Karlova mostu s kulatými kameny,“ prozradil Jan Zemánek.
Průzkum se začátkem nového tisíciletí rozběhl naplno, po dohodě s památkáři došlo k vyzvednutí mlýnského kamenu z řeky a k jeho uložení do muzea. „Kdo se chce potěšit s tímto mystickým pískovcem, může navštívit podzemní prostory muzea u Karlova mostu,“ upřesnil odborník z TSK.
Proč došlo k použití těchto kamenů do základu Karlova mostu, není ze současného pohledu jednoznačně jasné. Jeden z výkladů tvrdí, že kameny vytvořili naši předkové speciálně pro tuto stavbu z mystického důvodu. Do nadpřirozených tajů nejstaršího mostu v Praze však nahlédneme až v jednom z dalších pokračování našeho seriálu o mostech v metropoli.
Prohlédněte si poničení Karlova mostu v 19. století, stavební deník a odhalení mlýnských kamenů:
