Drobná tmavovláska nevypadá vůbec na to, že stanula na „střeše světa“. Navíc, jak sama říká, k lezení po horách si poprvé „čichla“ v roce 1997 při studiu medicíny.
„S partou lidí jsme vyrazili na nejvyšší horu Kolumbie Pico Colón (5730 m). Já vystoupala do výšky 5000 m a hned mě to chytlo,“ vzpomíná Eva. Další rok zdolala nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro (5895 m). Pak už to jelo, jedna hora za druhou.
Výš už to nejde
Letos v dubnu vyrazila na tu nejvyšší. Čtyři týdny kvůli aklimatizaci strávila v základním táboře pod Mount Everestem. Odtud Eva zahájila 19. května výstup. O pět dní později, ve dvě hodiny v noci, se vydala z tábora C4 (7950 m) na závěrečnou zteč. Za 8,5 hodiny byla nahoře.
„První, co mě napadlo, bylo, že výš už to nejde. Hlavně máte ten pocit, že sedíte nahoře, a vše je pod vámi. Všechno to ze mě spadlo a já si zabulila. Tam nahoře je to úžasné. Ale řeknu vám, podruhé bych tam už nelezla. Na světě je spousty krásných míst, které chci vidět,“ svěřila se Eva.
Bez kyslíku na vrcholu
Na „střeše světa“ strávila tři čtvrtě hodiny. „Celou dobu jsem byla bez umělého kyslíku. Masku jsem si sundala hned, když jsem vyšla na vrchol. Po dechu jsem vůbec nelapala, bylo mi tam dobře,“ řekla Eva.
Jak vrchol majestátní hory vypadá? „Je to taková šikmá plocha o velikosti zhruba 4x4 m, na kterou se namačkají horolezci při focení. Jsou tam modlitební vlaječky. Každá skupina tam přidá další a vrchol je krásně ozdobený,“ uvedla Eva.
Sešup k řízku se salátem
Z vrcholu Everestu do základního tábora to Eva zvládla za dva dny, dorazila tam v pátek 26. května v poledne. Vrtulník ji hned dopravil na letiště Lukla, a ještě ten den dorazila do Káthmándů. Do Česka se vrátila v neděli v noci.
„Moc jsem se těšila na řízek se salátem od maminky, a také jsem si na něm pochutnala, “ usmála se Eva. Radost jí udělali i přátelé. Na dvě stovky se jich sešlo u ní na zahradě, aby se sympatickou horolezkyní oslavili její triumf.
Odmítali pomoc a umírali
Nejvyšší hora světa si bohužel vybírá i daň nejkurtější. Jednomu z horolezců Evy skupina nabízela pomoc. Byl zadýchaný a odmítl.
„Předcházeli jsme maďarského horolezce, který šel sám a bez kyslíku. Bundu měl olepenou slogany NO O2 (žádný kyslík). Když jsme se vraceli, ležel zavátý sněhem,“ uvedla pro server iRozhlas.cz. Letos zahynulo nebo zmizelo při výstupu na Mount Everest 17 lidí včetně několika šerpů.
Tvrdá příprava
Probíhala tři týdny před odletem. „Běhala jsem 5x týdně tak 10 km, za měsíc to bylo 250 km. Každý den jsem 1,5 až 2 hodiny šlapala v obýváku na rotopedu a učila se při tom angličtinu. Dvakrát za týden jsem plavala v bazénu a jednou týdně cvičila v posilovně,“ řekla Eva.
Jak se vůbec dostat na Everest? Na internetu si Eva našla horolezeckou společnost, která s pomocí Nepálců zajistila všechno potřebné k výstupu, včetně povolení. „Teď v lednu jsem jim napsala a 11. dubna jsem odletěla. Oni dodali stany a lana. Já si s sebou vezla dva spacáky do minus 40 stupňů, péřovou kombinézu, ledovcové boty, mačky a také sedm kilo energetických tyčinek. Bylo toho 65kg,“ dodala sympatická zubařka.
Eva přistála v Nepálu na letišti Lukla (2860 m) a šla osm dní do základního tábora pod Everestem. Jednalo se o první část její aklimatizace. Ta pokračovala další čtyři týdny. Následoval výstup na vrchol Lobuche East (6119 m). Hlavní přípravou pak byla vynáška věcí a cesta do tábora C3 (7200 m).
VIDEO: „Cílem nesmí být vrchol, ale návrat. V horách musíte mít pokoru," říká himálajský horolezec Jaroš.
„Cílem nesmí být vrchol, ale návrat. V horách musíte mít pokoru," říká himálajský horolezec Jaroš. Blesk TV
