„Zachytávám dobu, která se nikdy nevrátí. Je to doba, kterou se můžeme pokusit zprostředkovat dnešní generaci, i když si nejsme jisti, jestli jsme schopni sdílet a předat to, co dávno zmizelo. Ale nedá se nic robit, pokusit se o to musíme!,“ míní Boris Renner.
„Kdo se v Ostravě narodil, a znal ji tak, jako jsem ji znával já, a třeba se někdy v dětství odstěhoval, ten už se vrací do úplně jiného města,“ říká k motivům pro záchranu historické paměti města Boris Renner. Má pravdu. Město se změnilo radikálně.
Nesrovnatelný ráz města
Přestaly v něm být aktivní doly a zmizeli horníci s černým obličejem od mouru, kouřící fabriky nebo vozíky, které vozily uhlí nad hlavami místních obyvatel. „Ten ráz Ostravy nebyl s žádným městem srovnatelný,“ uvádí fotograf.
Ve vzpomínkách jde ještě dál, to až k paměti svých předků. „Ze stejných míst, jako se tehdy fotilo, fotím dnešní podobu stejných míst. Snad se mi daří srovnávačkami dělat lidem radost,“ přeje si Renner.
Vzpomíná na horníky
„Pár hodin po půlnoci vyráželi z domovů na šichtu do dolů horníci. Narubali uhlí, a po poledni seděli svorně v knajpě, kde se nalévali pivem a kořalkou. My tam jako študáci chodili a obdivovali jsme tam jejich chlapáctví, silné řeči o těžké práci v podzemí, o babách, my žádné podobné zkušenosti neměli,“ vrátil se do studentských let Boris Renner.
Vydal již sedm kalendářů. Výtěžek z nich věnuje Renner na charitu. Na rehabilitaci získaly hendikepované děti přes 300 tisíc přes 80 tisíc věnoval sirotkům po hornících.
