23°C
„Přemýšlela jsem o tom kvůli mému věku. Péče o Tomáše je čím dál náročnější a navíc bylo potřeba vyřešit, co s ním bude, až já tady nebudu,“ nezastírá Pavla Panýrková. „Vznik Domova Mikasa vítám, v jiných zařízeních by byl problém ho umístit. Mimo jiné i kvůli jeho diagnóze,“ pokračovala.
Tomáš Panýrek je těžkým autistou, jeho rituály dávají ženě, jenž se o něj stará od jeho osmi měsíců, hodně zabrat. „Je to turista. Denně musíme ven. On šíleně rychle chodí, já za ním funím. Denně ujdeme až pět kilometrů, často i víc. Ven se nejde jen, když je hodně ošklivé počasí,“ popsala jeho babička.
Tomáš takérád zkoumavě „vrtá“ prstem do druhých lidí. Proto má v pokoji hned dvakrát malý terčík, který mu tento rituál nahrazuje.
Ještě to neví
Tomáše poprvé v životě čeká bydlení bez babičky, v pokojové jednotce. Potkávat se bude s dalšími sedmi autisty, úplně sami ale nebudou. Dohled nad nimi bude mít odborný personál organizace Mikasa.
Vedoucí Ivana Malcharová o fungování Domova Mikasa, kde žijí dospělí autisté. Michal Charbulák
„Tomáš o stěhování ještě neví. Dosud docházel do denního stacionáře třikrát týdně na tři hodiny. Vždy se tam těšil. Když tušil, že se tam chystáme, sám si balil věci, snažil se obléci a podobně. Sem jsme se taky byli už třikrát podívat, vypadá to, že se mu tady líbí. Věřím, že to půjde,“ uzavřela Pavla Panýrková.
Individuální přístup
Do domova neziskové organizace Mikasa v Ostravě-Výškovicích se v dubnu nastěhuje osm dospělých autistů. „Každý z nich bude mít svůj pokoj se sociálním zařízením, přizpůsobený každému klientovi na míru. Nebude pevný režim, ke každému bude přistupováno zcela individuálně,“ říká vedoucí domova Ivana Malcharová.
Klienti ale vyžadují stálou péči, proto na ně budou dohlížet zaměstnanci přímé péče 24 hodin denně.
Domov není úplně prvním svého druhu v Česku, přesto je vlaštovkou moderních sociálních služeb. „Sázíme na nové přístupy, nebojíme se těžších diagnóz. Rodiny, které již péči nezvládají pro její extrémní náročnost, získávají pro své dospělé děti místo, které jim dá naději, že o jejich děti bude postaráno,“ vysvětlila vedoucí Ivana Malcharová.
S tatínkem se vídá
Rodiče Tomáše se ho vzdali už jako miminka. Péči o postiženého syna vzdali.
„Co je teď s jeho maminkou, netuším. Jeho otec, tedy můj syn, má sám psychiatrickou diagnózu, péči by nezvládl. S Tomášem se ale vídají. Přestože mají každý svůj svět, nejsou si cizí. Můj manžel zemřel před 20 lety, tolik let už se starám sama,“ řekla babička Pavla.
