18°C
„Nemůžu umřít dříve, než ve 112 letech. Ještě mám hodně životních plánů. Teď se chystám sázet fazole, těším se na úrodu, na zavařování, na podzim na ořechy. Celý život jsem dělala, pole, plný chlév dobytka, já na smrt nemám čas,“ říká Juliana Brenkusová.
Kočovskou obyvatelkou se s manželem stala v roce 1949, kdy se přistěhovali z rumunské Pešti. „Šli jsme za lepším životem. Porodila jsem deset dětí, holky i kluky. Celkem je nás s pravnuky a prapravnuky prý 137, já to už nepočítám,“ směje se oslavenkyně.
Baví mě žít!
Sama se takovému počtu potomku podivuje: „Jen já a můj chlap, a tolik jich je. Však rodina, to je základ všeho, dobře se najíst, dát si nějakého toho panáčka, zazpívat si a poctivě pracovat, to k tomu patří. Proto jsem ještě dnes tady,“ vysvětluje nestorka obce. Do JZD s manželem Karlem (†73) nikdy nevstoupili a vždy sedlačili na gruntu svém a za své.
Juliana Brenkusová z Moravskoslezského Kočova oslavila 100 let
Přesto, že přišla už o tři děti, zůstává nadále životní optimistkou. „Vždyť mi nic neschází. Jen trošku hůř slyším, a ty moje kolena bolí. Mě baví žít a umřít nemůžu, jinak bych vůbec nic nestihla,“ plánuje si nadmíru vitální penzistka.
„Vzpomínám v životě jen na to dobré. Jak se děcka narodila. Jak nám rostla, zakládala rodiny. Byli jsme vždy chudí, bylo náročné udržet všechny jen zdravé, celou rodinu v chodu. Co jsme si neudělali, to jsme neměli. O to bylo vše cennější,“ dodává.
Pomáhá rodině
Juliana Brenkusová má nejraději pečené brambory s cibulkou, paprikou, kyškou nebo kefírem. Má v oblibě zapečené papriky a i zapečené zelné listy s rajským protlakem, mouku, masem a rýží. „Já tomu říkám zakrúcaná kapusta,“ směje se.
I nadále je jubilantka velmi pracovitá. Chystá dřevo na podpal, sbírá šišky a ořechy, s oblibou skládá vyprané prádlo. „Moje robota to bývala a pořád je. Pořád musím něco dělat,“ říká.
Co jí schází, odpovídá Juliana Brenkusová stručně: „Nic.“ Na otázku, zda chodí dát kytičku na hrob zesnulých příbuzných, odvětí: „Co budu chodit za mrtvýma, když tady můžu být se živýma.“ U dcery Juliany teď bydlí 10 let.
Starosta: Je to naše zlatíčko
„Paní Juliana je naše zlatíčko, ten její optimismus se přenáší silně na nás. Moravkokočovská »Královna matka« jí tu říkáme. Ona nikdy nemůže zestárnout, protože nežije ze vzpomínek, pořád plánu, má svoje vize, plánuje na rok, na pět let dopředu,“ konstatuje starosta obce Josef Havlík.
