„Kozu jsme měli v chlívku,“ hlásila nadšeně paní Marie, a začala rohatého hosta drbat pod bradkou. U druhé seniorky vyvolal zase velké nadšené potkan. Nechtěla ho dát z ruky. „Možná se jí líbilo teplo, které hlodavec vydává,“ přemítala ředitelka domova Leona Seberová.
„Myslel jsem, že želva je drsná a přitom je hladká a příjemná na dotek,“ divil se pan Jiří. „To je hezký pánbiček. On má tak jemný hebký kožíšek,“ nazvala králíčka paní Justina.
„I já mám takový velký červený jazyk,“ oznámila pejskovi klientka Boženka a vyplázla na něj jazyk. Paní Blažena si hned vybavila své pejsky a ptala se, kdepak jsou?
Vzpomínky se vrátí
Podle ředitelky si málokdo dokáže představit, kolik radosti, doteků a dojemných situací zvířata lidem s Alzheimerem a jinými stařeckými demencemi přinesou. Kolik minipříběhů z minulosti si pak i přes nemoc vybaví.
„Kromě toho, že si trénují paměť, jim ohromně pomáhají pozitivní emoce, které setkání přináší,“ dodala Seberová.
Díky studentům
Domov Alzheimer si může návštěvu malé zoo dovolit díky spolupráci se studenty VOŠ Prigo Ostrava oboru veterinářství. Mladí lidé se jim o rozmanité chlupáče, opeřence a roháče postarají a dovezou je.
„Smyslem akce je také spojování generací. Studentů, seniorů, personálu i pedagogů. Atmosféra je neuvěřitelně nabíjející pro všechny,“ zmínila Seberová
VIDEO: Pět nejčastějších nemocí, na které Češi umírají.
