Kulaté narozeniny oslavila čilá seniorka před necelým měsícem. Za svou vitalitu prý vděčí především pohybu. „Pohyb je pro mě alfa a omega. Bývaly doby, kdy jsem v zimě obouvala běžky, abych se k lidem v kopcích dostala,“ říká zdravotní sestřička. Na kole si dojela i do porodnice.
Tři generace
Pacienty i celé jejich rodiny zná po tři generace, takže ví nejen o všech jejich nemocech, ale také strastech, a stává se tak pro ně psychickou oporou. „Funguji ale také jako zásobovač. Tu mě poprosí, abych jim přivezla past na myši, tam o plínky nebo žárovku,“ dodává sympatická žena.
Mladší a mladší
Jarmila Toflová, která od roku 1994 pracuje sama na sebe, dříve objížděla 20 až 25 pacientů denně. Dnes už je jich podstatně méně.
„Samoty navíc vymírají a mění se na rekreační chalupy. Smutné je, že přibývá stále více mladších pacientů s demencí či problémy pohybového aparátu. Určitě je to důsledek doby. Málo pohybu, málo potravy pro mozek,“ je přesvědčená paní Jarmila.
Zadek ze skleníku
Jarmila Toflová začínala jako zdravotnice Červeného kříže ve Frenštátě pod Radhoštěm, poté přešla na dětské oddělení nemocnice v Čeladné. A v čem se liší terén od ordinace na klinice?
„Jezdila jsem k paní zahrádkářce, která stále něco kutila v úzkém skleníku. Abych jí mohla píchnout injekci, vystrčila vždy ze dveří jen půlku zadku. Obě bychom se dovnitř nevešly,“ líčí.
Ze stařečků smutní
Z mnohých dětských pacientů, které Jarmila Toflová ošetřovala, jsou prý dnes už babičky a dědečkové. Děti jí dodávali energii. Když přesedlala na seniory, naopak se vracela vyčerpaná z jejich trápení. Těžce nesou, když z okna vidí zpustlou zahrádku, na kterou už nestačí, nebo musí kvůli zdraví rušit zvířata.
„Když mě přepadne smutek, řeknu si, že pro ně dělám všechno, co mohu,“ dodala zdravotní sestřička.
Posekané prsty
Kdysi sloužila i na pohotovosti. „Telefon byl jen na faře a v hospodě. Musela jsem si poradit, jak jsem nejlíp uměla. Nejhorší býval podzim, když se dělalo se dřevem. Jeden posekaný prst za druhým. Pak nám tady začala létat, ale taky padat rogala a velké starosti přibyly s alergiemi na včely a vosy, tam se počítaly minuty. Nebo když se na prázdninových táborech rozjel průjem, nezastavili jsme se,“ vzpomíná.
Báseň pro milovanou babičku
Nestorka vychovala dvě děti, má čtyři vnoučata a velkou radost jí dělá už i jedna pravnučka. Vnučka Denisa složila o své milované babičce báseň. Nazvala ji Čeladenská střela a babičku prý přesně vystihuje.
„Černý bicykl, v brašně fascikl, v batohu stříkačka, v tašce míchačka, v kabelce tlakoměr, někdy i teploměr. Ve své profesi je dobrá jako na dálnici 11 Kobra. Jejím revírem je naše vesnice, její tempo je větší než o svátcích lednice. Jejími protivníky jsou vysoké tlaky a tučného masa fláky. Že je k odpočinku v parku lavička, netuší moje babička,“ zarecitovala Denisa.
VIDEO: Ve FN Brno došlo před dvěma lety ke světově unikátnímu porodu. U mozkově mrtvé ženy (†27) lékaři udrželi 117 dní těhotenství, narodila se zdravá holčička.
