Za to, že je sestřičkou, může tak trochu kamarádka. „Ve 14 letech jsem váhala, co chci dělat. Po vzoru kamarádky jsem si podala přihlášku na zdravotní školu ve Zlíně,“ líčí Marie Adamusová.

Obě dívky po studiu putovaly v roce 1964 do Třince. „Poslali nás na umístěnku tam, kde bylo málo pracovních sil. Ani jsme nevěděly, kde Třinec je. Když jsme dojely, nikdo nás nečekal. Byly jsme vykulené a spaly první tři noci na lehátkách na rehabilitaci,“ pokračuje zdravotnice.

Jazyková bariéra

Velkým šokem byla pro Marii Adamusovou zdejší mluva „po našymu“ (dialekt s výrazným vlivem polštiny – pozn.aut.). „Přišla jsem na pokoj, a první, co mi paní říká, bylo „Šostřičko, pytečky herbatke.“ Já na to: „Prosím? Co si přejete?,“ směje se ještě dnes. Poté překvapeně zjistila, že pacientka žádala o čaj.

Dnes už všemu rozumí, s Třincem je pevně spjatá. „Vůbec nelituji, že jsem do toho šla. Tuhle práci musíte mít rádi, nejde ji brát jen jako zaměstnání. Člověk získá přehled, rozšíří si obzory,“ dodává Marie Adamusová.

Velká škola na chirurgii

Za téměř 60 let praxe v nemocnici vystřídala Marie Adamusová vícero oddělení i ambulancí, nejtěžší ale byla služba na chirurgii. „Byla to pro mne velká škola. Ošetřovaly se úrazy jak lehké, tak těžké, spáleniny, vnitřní zranění, akutní příhody… Než přišel doktor, museli jsme si se vším poradit,“ říká.

Pacienti se změnili

Přestože paní Marie přistupovala vždy ke všem pacientům stejně, přece jen dnes pozoruje jisté změny v jejich chování. „V minulosti byli pacienti pokornější, vděčnější. Ale to bylo dané dobou. Dnešní doba je velmi uspěchaná,“ má jasno sestra Adamusová, která od roku 2005 vede také Klub Marie. Ten sdružuje ženy s nádorovým onemocněním prsu.

VIDEO: Jihomoravští záchranáři poděkovali zdravotním sestrám.

Video
Video se připravuje ...

Jihomoravští záchranáři poděkovali zdravotním sestrám. ZZS JMK

Fotogalerie
5 fotografií