8°C
K focení ho přivedla jeho maminka. Cesta k fotografování, které dělá dnes, ale vedla přes kariéru muzikanta. „Dělal jsem muziku, s tím jsem ale seknul. Hledal jsem něco jiného, čemu bych se mohl dále věnovat. Věděl jsem, že chci tvořit. Tak jsem se dostal k focení,“ říká fotograf Josef Bosák.
Jako každý fotograf hledal témata a náměty pro svou tvorbu. „V jednom časopise jsem četl článek ‚Cesta do fotografického ráje, Arménie‘. Když jsem ty fotky viděl, tak mi spadla brada a na základě toho jsem se rozhodl, že tam pojedu. Poprvé to bylo v roce 2007. Projeli jsme celou Arménii a o rok později jsem se dostal do Karabachu,“ vysvětlil.
„Ten spor o Náhorní Karabach je dost značný, je to pořád válečná zóna, nyní je ale příměří. Všichni kluci tam chodí na vojnu a brání hranice mezi Ázerbájdžánem a Karabachem. Nikdo neví, jestli se vůbec vrátí zpátky.“
Pořád bojují o své domovy
Do míst, kde se kdykoliv můžete začít válčit, jezdí opakovaně. „Zažil jsem rozlučku se dvěma kluky, kteří šli na vojnu, a to byla velká sláva, celá vesnice se s nimi loučila. Bojují tam všichni. Byl už jsem tam pětkrát. Vždy jsem u Tigrana Petrosjana, který už stavěl svůj dům třikrát. Jeho dům postavil táta, potom museli odejít kvůli nepokojům, takže všichni neustále bojují o domov.“
Fotograf Josef Bosák o jeho focení v nemocnici v Náhorním Karabachu Lukáš Havran, Blesk
I přes to všechno se tam cítí bezpečně
Strach ale necítí. Místní už bere jako přátele. „Já se tam cítím vždycky bezpečně. Ti lidi tam jsou milí, pokorní, srdeční. Vždycky, když jsem tam, tak jsem u nich v rodinách. Jeden nebo dva dny jsem v nějaké vesničce. Lidi se tam o vás zajímají, ptají se, kde spím, a rádi zvou k nim. Dozvíte se mraky věcí a získáte hodně kontaktů. Dají vám telefon a říkají: Až přijedeš příště, přijď.“
Někteří do té nemocnice nevkročili
Nejsilnější zážitky má fotograf z nemocnice ve Stěpanakertu, která byla postavená v roce 1939. „Tam se prostě zastavil čas,“ komentuje své fotky Bosák. „Když jsem tam vešel, byla to temná a šílená chodba, uvolněné kachličky, zápach. Na člověka to udělá neuvěřitelný dojem. Spousta lidí z naší skupiny tam odmítla jít a vyloženě to vzdali. Mě to ale lákalo.“
V nemocnici ale neleželi zranění vojáci, léčili se tam lidi s chorobami, jako u nás. „Jeden kluk tam byl se slepákem, starší paní zase po operaci očí. Bylo fascinující, jak v takových šílených podmínkách dělají složité operace. Běžně se tam kouřilo. Říkali, že mají v zimě problémy s dialýzou, zamrzá jim tam voda,“ popisuje.
Právě tyto fotky z nemocnice mu přinesly mezinárodní úspěch. Za sérii řadu ocenění.
„Pokaždé, když tam jedu, je patrné zlepšení. Ta nemocnice, kde jsem fotil, už není. Postavili novou. Za těch deset let ušli veliký kus cesty. Samozřejmě, není tam práce. Po rozpadu Sovětského svazu tam práce hodně ubylo. Spoustu lidí tak jezdí do Ruska, do Moskvy.“
Kde leží Náhorní Karabach?
Je to území v jihozápadním Ázerbájdžánu, o které se přou s Armény. Na tomto území jich žije 95 procent. Dlouholetý spor, po rozpadu Sovětského svazu, vygradoval až ve válečný konflikt.
Kdo je fotograf Josef Bosák?
Fotograf Josef Bosák pochází z Bohumína, nyní žije na Valašsku. Aktivně začal s fotografováním před více než 15 lety. Jeho inspirací v tvorbě je cestování. Cestuje do málo turisticky oblíbených zemí, například do Bosny a Hercegoviny, Arménie, Kyrgyzstánu nebo Náhorního Karabachu. Za své fotky z Náhorního Karabachu získal mezinárodní ocenění.
