Slovo hrdina nemá nositel Řádu Bílého lva příliš rád. Válečný pilot, který od října 1944 sloužil jako pilot-stíhač u československé 310. stíhací perutě a má na svém kontě 26 operačních letů, hned mává odmítavě rukou. „Dejte pokoj s hrdiny. Dělal jsem jen to, co bylo třeba. Stejně jako ostatní kluci," utne vždy podobnou debatu.
Generál na roztrhání
„Poslední roky jsem v jednom kole, pořád mě někam zvou. Mám pocit, že jsem teď na roztrhání,“ usmívá se válečný veterán.
A pro Blesk přidává ještě doušku. „Trochu mě mrzí, že už se nemůžu setkávat s kamarády a spolužáky. Ještě před časem jsem posílal peníze na jedno setkání, ale vrátily se mi. Spolužačka psala, že už není zájem a asi ani nikdo nezbyl. Kromě nás dvou,“ svěřil se Emil Boček.
Před čtyřmi roky ovdověl, domácnost je na jeho bedrech. „Naučil jsem se všechno sám, uklízím, vařím. Ale nestěžuji si,“ říká muž, který si i v 93 letech drží vzpřímenou postavu a kráčí pevným krokem. Vojáka zkrátka nezapře.
Lákali mě do Prahy. Ani náhodou!
V brněnské městské části Bystrc, která jej na Cenu města Brna navrhla, žije pětatřicátým rokem. Narodil se přitom v opačné části města, v Tuřanech. „Brno je mi pochopitelně blízké. Hodně se za poslední roky zlepšilo. Neměnil bych,“ tvrdí skálopevně.
A to přesto, že se angažuje ve vedení Československé obce legionářské a dostal kvůli tomu nabídku přestěhovat se do Prahy. „Do Brna bych prý mohl jezdit na návštěvy. To určitě,“ durdí se brigádní generál na oko.
V Brně na radnici už vědí, že významné osobnosti si jihomoravská metropole musí hýčkat. „Docela se divím, že pana generála už dávno Brno neocenilo. Tak jsme to teď napravili," rýpnul si do předchozích radních po udělení cen primátor Petr Vokřál (ANO).
