18°C
„Byl to bratranec mojí matky, pro mě zkrátka strýček. Občas jsme se škorpili, ale v dobrém,“ vzpomínal při pondělním posledním loučení se zesnulým aristokratem v Boskovicích jeho synovec František Kinský (75).
Kinský: Zvelebil zanedbané panství
Strýce označil jednoznačně za bojovníka. Způsob, jakým se vyrovnal s příkořím během desítek let existence komunistického režimu, byl prý obdivuhodný. „I proto jsem potěšen, že měl to štěstí a mohl se vrátit do Boskovic. Zdejší lidé se sami přesvědčili, že se vrátil s poctivými úmysly, aby zvelebil zanedbané panství,“ podtrhl KInský.
Mezi těmi kdo se přišli s hrabětem rozloučit, byl i bratr někdejšího ministra zahraničí Cyrila Svobody Josef (67). Protože si jsou oba bratři k nerozeznání podobní, nedokázali někteří účastníci odhadnout, který ze Svobodů přijel. „Je to jednoduché, já jsem o pár minut mladší,“ vtipkoval bankéř Josef Svoboda.
S hrabětem se dobře znal. „Začátkem 90. let jsme spolupracovali na některých projektech. Naposledy jsme se viděli letos v červnu. Říkal mi, že mu nic neschází, jen mu vržou kolena,“ prozradil Svoboda.
František Kinský o svém strýci Hugo Mensdorff-Pouilly TV Blesk Zdeněk Matyáš
Mezi dvěma stovkami účastníků posledního rozloučení nechyběli vedle příbuzných šlechtické rodiny a jejich větví z několika evropských zemí také domácí. „Kdysi jsme šli celá rodina na prohlídku zámku a byli jsme jako u vytržení. V pokladně úřadoval pan hrabě a ke vstupence přidal i pár zajímavostí, které v průvodci nenajdete,“ svěřila se jedna z návštěvnic kostela.
To, že si Hugo Mensdorff-Pouilly získal srdce a sympatie místních obyvatel, potvrdila i Marie Zvěřinová „Vždycky pozdravil a prohodil pár slov. Neměl odstup na to že byl hrabě. Já ho vnímala jako laskavého a milého člověka.“
Při uložení rakve do hrobu na boskovickém hřbitově zahrála místní dechovka Boskověnka. „Hrávali jsme na Svatohubertských slavnostech na boskovickém hradě. Pan hrabě se vždycky zastavil a dali jsme řeč,“ vzpomněl kapelník Alois Kolář.
Dvě zádušní mše
K poctě hraběte se ještě uskuteční dvě zádušní mše. První 18. prosince v Bazilice Nanebevzetí Panny Marie na pražském Strahově a 9. ledna ve Vídni v Maltézském kostele svatého Jana Křtitele.
