Průlet vrtulníků, narvaný kostel a dojemná slova kolegů. Bližní pohřbili vojáka Ivo Šíra (†37)
Prostějovští průzkumáci se v pátek rozloučili se svým kolegou a kamarádem Ivo Šírem (†37). Ten zemřel po tříletém boji s následky vážného úrazu. Vojáci, rodina ale i mnoho jiných lidí se s ním přišli rozloučit do Šlapanic. Nechyběl ani průlet vrtulníků či narvaný kostel. Armádě zasvětil hrdina velkou část svého života.
Ivo Šír (†37) byl profesionálním vojákem od svých 22 let. Ke 102. průzkumnému praporu v Prostějově nastoupil v roce 2011, předtím sloužil u vojáků v Táboře. Dva roky byl v lehké průzkumné rotě, poté přestoupil na rotu hloubkového průzkumu. V roce 2020 ale jeho kariéra nečekaně skončila.
Utrpěl dodnes nespecifikovaný těžký úraz, kvůli kterému musel odejít. Od té doby bojoval, až do 16. února letošního roku. Svoji bitvu prohrál a rotmistr Šír bohužel zemřel. „Děkujeme, nezapomeneme,“ vzkázali krátce vojáci. Jeho kolegové ho ve zkratce popsali jako skvělého kolegu, který byl srdcař a bojovník.
Poslední rozloučení
Pohřeb vojáka proběhl v pátek ve Šlapanicích jihovýchodně od Brna. „Je obtížné najít vhodná slova, jimiž lze uchopit lidský život, ale během dní, kdy jsem tato slova hledal, se mě jeden z mých kolegů zeptal: ‚Zažil jsi Ivoše na 1. rotě?‘ Zažil,“ popsal vrchní praporčík průzkumáků Jiří Kašpar.
Popsal ho jako nepostradatelnou a úplnou součást jejich života. „Pořád ho vidím v zeleném tričku s nápisem Brother recon (Brácha průzkumák, pozn. redakce). A právě vyjadřování bratrství je způsob, jakým s námi žil. Mluvím z pohledu vojáka, z pohledu společenství, kde právě bratrství má své zvláštní pojetí a nezastupitelné místo, kde se kamarádství proměňuje v hluboké spojenectví, nezbytnou vazbu, pouto, které jediné umožní dorazit k cíli,“ doplnil Kašpar.
Ačkoliv bylo v pátek nepříznivé počasí a během pohřbu pršelo, byl kostelík ve Šlapanicích plný lidí. Nechyběla čestná stráž vojáků nebo průlet vrtulníků z nedaleké vojenské základny v Náměsti nad Oslavou. Závěr smutného posledního rozloučení nakonec zalilo slunce svými paprsky.
„Tady, ve zdech kostela, v plnosti naděje a víry, nemá smrt svou tíživou váhu. Kéž je toto zastavení uvědoměním si, že se nám Ivo daroval natolik, že v nás zůstává. Ivoši, náš opravdový kamaráde, děkujeme ti za tvůj příklad,“ zakončil Kašpar.
Bojovník
Slova o úmrtí zarmoutila i spoustu lidí mimo armádu. „Bojovník s citlivou a upřímnou duší. Bylo mi ctí poznat Tě. Nezapomenu,“ vzpomíná Petra. „Nádherné rozloučení s kolegou, je vidět, že tahle rodina nemá hranice. Déšť a mraky rozehnal průlet vrtulníků a zůstalo slunce a modré nebe nad hlavou,“ popisuje Lucie. „Odpočívej v pokoji, hloubkaři,“ dodává Ladislav.
Proč byl hrdina? Nepatřil mezi ty dva borce, co chtěli rozdělat ve sklepě granát a ten jim bouchnul?