14°C
„Dole pod zemí byla naprostá tma. Bez světla jste neviděli ani vlastní ruku. Byla tam sice umělá klimatizace, ale i tak tam byla teplota 35 až 40 °C. Pokud jste se zpotili, zůstali jste v tom celou šichtu, neměli jste šanci uschnout,“ zavzpomínal Novotný, který byl horníkem 30 let.
Kila zátěže
Jen těžko se mohl nezpotit například Procházka, který 12 let pracoval na šachtě jako razič. Každý den musel s sebou tahat více než 50 kilo vážící vrtačku a desítky vrtákových korunek...
Ve Zbýšově se pro návštěvníky otevřela těžební věž Simson. Hynek Zdeněk
„To nebylo nejhorší. Složitější bylo, když jsem musel nést přes 40 kilo střeliva. Nesměl jsem jet s horníky výtahem, ani jet vláčkem. Šachtami jsem to proto nesl někdy i dva kilometry,“ zavzpomínal Procházka.
Fárali i vězni
Na každé směně pracovalo přibližně 350 horníků. Dolů i nahoru je dostávaly výtahy, které jezdily doslova ďábelskou rychlostí. „Když vezly horníky, měly rychlost 17 m/s, pokud tahaly nahoru uhlí, tak 22 m/s,“ zavzpomínal Novotný.
V dolech ve Zbýšově přitom pracovali nejen běžní horníci, ale i vězni. „Vozili je sem z věznic v Brně a Kuřimi. Pracovalo jich tady až 80 současně. Jednou byl mezi nimi i odsouzený vrah, dělal brigadýra a ostatní kluci z něj měli opravdu respekt,“ připomněl i nedobrovolné zaměstnance dolů Vaněk.
Parta hic
I když, nedobrovolné jen částečně. „Někteří z vězňů měli o práci v dole až obdivuhodný zájem. Hlavně ti, kteří dostali víceleté tresty. Dobrovolně se hlásili na sobotní i nedělní směny. Přitom jim sebrali 60 % toho, co vydělali, zůstalo jim jen 40 %,“ poukázal na ochotu muklů Vaněk.
Při dotazu, jak horníci vnímají film Parta hic, který byl přímo o jejich profesi, se bývalí horníci shodují. „Film byl přesný v tom, že v jednotlivých partách bylo opravdu silné kamarádské pouto. Jeden musel věřit druhému. Mléko, to jsme nepili ani my, jen vodu, sifon, nebo čaj,“ dodali se smíchem.
