„Su haviř, kdo je vic! To vždycky platilo. Práce to byla náročná a nebezpečná, ale potřebná. Stal jsem se horníkem za války v roce 1943. Mi se ta zranění vždy vyhýbala, když jsem fáral na Dolu Gabriela a Dolu Hohenegger,“ vzpomíná Richard Kozioł.
Právě neštěstí, k němuž došlo na Hohenegger před 130 lety ho přivedlo na hřbitov u tzv. šikmého kostela v Karviné, kde odhalili pomník jeho 52 obětem. „Psáno je tam jen 34 jmen, jen ta jsou známa,“ vysvětlil vitální hornický vysloužilec.
V elektrárně až do roku 1991
Jak dodal, černé uhlí dobýval z hlubin ještě nějaký ten rok po válce. „Potom jsem přešel do elektrárny v Dětmarovicích. Pracoval jsem tu ještě, když jsem byl v penzi v roce 1991. Tam takové katastrofy a mrtví už nehrozili,“ uvedl veterán na mši svaté, při níž spolu s ostatními horníky popřál odpočinek a klid všem, kterým šachta vzala zdraví nebo život.
Hornický vysloužilec Richard Kozioł (95) u pomníku 52 horníků, kteří zemřeli při výbuchu v Dole Hohenegger v roce 1895. Karel Janeček
Pravděpodobnou příčinou neštěstí v dolu Hohenegger byla manipulace se zamrzlými náložkami dynamitu v důlním skladu trhavin.
Důl Hohenegger
Důl Hohenegger byl založený arcivévodou Albrechtem v roce 1883 v blízkosti jeho dalšího dolu Gabriela. Byl nazván podle Ludvíka Hoheneggera, vrchního ředitele Těšínské komory, významného geologa a báňského odborníka. Provoz byl zahájen v roce 1889. K neštěstí tu došlo ve čtvrtek 16. února 1895 krátce po 7. hodině ranní. V jámě vybuchnul dynamit. Vyžádal si 52 obětí na životech a rozsáhlé popáleniny utrpělo 15 horníků.
Existence šachty se po osmdesáti letech uzavírá 17. února 1969, kdy byla těžní jáma zasypána drceným kamenem. Dnes po něm není již ani památka.
