9°C
Reinhard Heydrich (†38) po svém nástupu na pozici zastupujícího říšského protektora v roce 1941 urychlil plány tzv. konečného řešení židovské otázky. Jako továrny na smrt mu v prvním roce jeho působení posloužily především tábory v Pobaltí a v běloruském Minsku a Malém Trostinci.
První transport nacisté vypravili 16. listopadu 1941 a postupně tam skončilo 6981 českých a moravských Židů. Válku jich přežilo pouhých 22. Stačil rok...
Desetitísíce na smrt
Podobně nemilosrdné bylo vražedné tempo i v ostatních vyhlazovacích a pracovních táborech v Bělorusku a Pobaltí. Němečtí okupanti tam během jediného roku poslali celkem 49 540 lidí, což znamenalo více než polovinu všech Židů žijících na našem území.
Konce války a návratu do vlasti se v otřesných podmínkách dočkalo jen 549 vězňů, všichni ostatní byli popraveni či umučeni.
Likvidace a sebevraždy
Ihned po obsazení Československa a vyhlášení protektorátu Čechy a Morava 15. března 1939 začali němečtí okupanti se šikanou židovského obyvatelstva. Židé, kterých bylo v protektorátu 118 tisíc, byli postupně vytlačováni ze společenského i pracovního života.
Řadu profesí nesměli vůbec vykonávat, nemohli chodit do divadla či parků a také jim byl konfiskován majetek či odepřena lékařská péče. Zhoršující se podmínky donutili přes 30 tisíc českých Židů k emigraci a postupně také dalších 10 tisíc k sebevraždě. Do koncentračních a vyhlazovacích táborů nacisté odvezli z našeho území přes 81 tisíc Židů, z nichž do konce války přežilo jen 10 500.
Uvolnili místo popravou
Vyhlazovací tábor v Malém Trostinci byl před příjezdem prvních vězňů z protektorátu přeplněný. Nacisté proto sáhli ke zvrácenému řešení a místo jim uvolnili vyvražděním internovaných běloruských Židů.
VIDEO: Cestou z přednášky zemřela Doris Grozdanovičová (†92), jedna z posledních Brňanek přeživších Terezín.
