Byl rychlý a nebál se. Němci jej proto jako šestnáctiletého zaměstnali v kamenolomu u odpalování výbušnin. Dlouho přitom netušili, že Novenko část dynamitu dokázal schovávat pro partyzány. Ti pak s jeho pomocí dělali okupantům problémy.
„Němci si vedli pečlivé záznamy všech výbušnin. Schovat něco bokem proto bylo velmi složité a hrozilo za to zastřelení. Přesto se mi podařilo vždy něco ukořistit a předat partyzánům,“ vzpomíná na rok 1944 Novenko.
Neustálý stres a obava z dopadení se podepsaly na vzhledu tehdy ještě ani ne šestnáctiletého jinocha. „Za ušima jsem měl už šediny, a to na obou stranách. Tak jsem zestárl,“ dodal oceněný válečný hrdina.
Když Rudá armáda zahájila osvobozování Československa, okamžitě ho využila jako tlumočníka. „Uměl jsem totiž nejen česky, ale i německy, maďarsky a rusky. Dostal jsem se tak ke do Směrš (speciální jednotky sovětské vojenské kontrarozvědky zaměřené na odhalování zrádců a kolaborantů – pozn. red.),“ vysvětlil Novenko.
„Práce jsme měli tolik, že jsme doslova padali únavou. V Hrušovanech jsme se konečně jednou dostali do postele a tvrdě usnuli. Když jsem se probudil, tak jsem viděl vyvalené okno a všude střepy. Až pak jsem zjistil, že nám granát vybouchl přímo pod oknem. My jsme byli ale tak unaveni, že jsme to vůbec neslyšeli,“ zavzpomínal.
V Lanžhotě přitom Novenko málem přišel o život. „Bylo krátce před koncem války. Stáli jsme na polním letišti, kde právě přistávalo letadlo. Najednou mezi nás přiletěl granát. Naštěstí bylo vše zabláceno a nevybuchl. Měl jsem tenkrát velké štěstí,“ přiznal válečný veterán.
Jako jeden z mála Čechoslováků obdržel Řád Velké vlastenecké války, Řád za vítězství s vyobrazením Stalina i Řád za chrabrost. „Těch řádů jsem dostal hodně, ale moc je neukazuji. Až do nástupu Michaila Gorbačova jsem totiž o práci pro kontrarozvědku nesměl mluvit. Až pak povolily ledy,“ dodal.
Válečný veterán Ján Novenko získal od Jihomoravského kraje zlatou pamětní medaili. Hynek Zdeněk
