14°C
Vypravil se do ní i krátce po tomto rozhovoru. Neodradil ho ani na půl roku vyhlášený výjimečný stav kvůli nepokojům v provinciích Oromia a Amhara. „Přísné celní kontroly na letišti. Mně ale ukázali, že čekat nemusím a nic nekontrolovali. Tak buď vypadám strašně seriózně, nebo strašně neškodně,“ vzkázal přes Facebook z Addis Abeby.
Ďáblův advokát je jen film. Realita je jiná
Viděl jste film Ďáblův advokát? Laik by se mohl až zděsit, jak pracují advokáti. I když je to jen film…
Právničina je především o schopnosti analyzovat problém, zjistit, proč se tak děje, jaká jsou východiska. A jak říkali naši učitelé, vědět, kde mám hledat. Suché povolání to rozhodně není.
A co často nelítostný souboj, kdo s koho v soudní síni?
Ten souboj může být nelítostný, ale měl by probíhat jen v jednací síni, profesně, mimo ni už nikoliv. Ale bohužel je stále víc advokátů, kteří v něm pokračují i po opuštění soudní síně.
Když zastupujete klienta, co je pro vás nejdůležitější?
Musím věřit, že můj klient má pravdu. Když se tak ohlédnu, v 95 procentech sporů, které jsem vedl, jsem tomu věřil. Jistě, někdy jste ustanoven jako obhájce ex offo (z úředního příkazu – pozn. red.). Tam nejde o pravdu, ale o to dbát, aby ten člověk byl odsouzen podle práva. Dobrý advokát by neměl pracovat jen za peníze, ale i kvůli svému přesvědčení.
Kolik žádostí o zastoupení jste odmítl a proč?
Odmítal jsem a budu odmítat. Stane se tak v momentě, kdy jsem přesvědčen, že klient pravdu nemá. A kdy tuším, že bude chtít svého práva na obhajobu zneužít! Zažil jsem pochopitelně i případy, kdy jsem u soudu zjistil, že si to klient všechno vymyslel. Můžu vás ujistit, že to jsou nepříjemné okamžiky.
Kolik klientů jste během své praxe zastupoval?
Nemám přesně tušení, ale určitě jde o tisíce.
Unikl trestu smrti a ještě byl dotčený!
Který případ vám dal nejvíc zabrat?
Před rokem 1989 jsem byl ustanoven jako ex offo. Šlo o člověka, který utloukl sekerou dva lidi. Vloupal se do bytu, utloukl majitele i souseda, který mu přišel na pomoc. Byl to sedmkrát soudně trestaný recidivista, hrozil mu trest smrti. Nakonec dostal 22 roků. Stěžoval si na mě, že jsem byl málo aktivní.
To vás muselo rozladit.
A vedoucí v advokátní kanceláři mi řekl: Vidíš, honil jsi si triko, tady to máš. Kdyby visel, tak by si nestěžoval (smích). A ještě třešnička na dortě. Po roce 1989 mi volali z Helsinského výboru, že jsem prý obhajoval politického vězně… vyklubal se z něj tento vrah. Vydával se za oběť komunistického režimu.
Určitě jste řešil i případy, které byly absurdní.
Těch je nepřeberně! Například šlo o dělicí zeď. Paní, kterou jsem zastupoval, vadilo, že si k ní soused přistavěl garáž. Klientka byla proti, tak podala žalobu. Znalec ovšem uvedl, že ta zeď je na spadnutí, ale tím, že soused přistavěl garáž, ji paradoxně zpevnil. Říkal jsem paní, zda nechce vzít žalobu zpět. Zamítli nám to, došlo na odvolání, než to kraj projednal, soused umřel. Říkám klientce, zda se nechce s jeho dětmi dohodnout… nechtěla. A než to kraj znovu projednal, umřela i ona. Totálně zbytečný spor.
Určitě znáte slavné knihy Zdeňka Galušky Slovácko sa súdí a nesúdi. Jak jsou na tom Brňané?
To platí obecně. Lidé se soudí kvůli každé hovadině. Včetně Brňanů. Naše profese nebude nikdy bez práce! (smích)
Jste Brňan, jak se vám v Brně žije?
Jsem rodák z Ledče nad Sázavou, ale od tří let bydlím v Brně. Mně se Brno líbí, je uchopitelné. Je to město normálních lidí, žije se mi tady dobře.
Máte ve městě nějaká oblíbená místa?
Rád se toulám v centru Brna, krásná zákoutí nabízí třeba Petrov.
Takže žádná negativa jste na Brně nenašel?
No jo, doprava. Moderní doprava, to je problém, který se nedá vyřešit ze dne na den a asi ani z desetiletí na desetiletí. Ale jak říkám, jsem brněnský patriot. Těch věcí, co mi tady vadí, není mnoho.
Etiopie, můj druhý domov
Před časem jste si ale stěžoval na únavu z profese a našel východisko – Etiopii. Jak se ocitne brněnský patriot v Etiopii?
Advokacie je strašně zajímavé povolání, ale zákonitě se dostaví pocit vyhoření. Řešíte spory, které jsou zbytečné. Lidé by se mohli domluvit, ale nechtějí! A tak jsem se dostal do Etiopie, což je úplně jiná planeta.
Dobře, ale nějaký první impuls musel přijít.
Začalo to jednoduše v roce 2009. Syn David mi volal a říkal: Táto, viděl jsem na netu levné letenky do Addis Abeby. Odpověděl jsem, a co tam budeme dělat? Řekl mi větu, která rozhodla: Znáš někoho, kdo tam byl? Popřemýšlel jsem a došel k závěru. Tak se tam podíváme spolu. Etiopie je nádherná země. Trochu jsme se tam těch prvních deset dní báli, ale vrátili se a já zjistil, že strach nebyl na místě. Za pár měsíců mě kamarád požádal, abych ho tam vzal s sebou. Už jsem se nebál. A do Etiopie se zamiloval.
A co na to Etiopané?
Etiopie je výjimečná africká země. Třeba v severní části země žijí křesťané, ta tradice tam trvá 1700 let. Při druhém pobytu přišel pro mě jeden z rozhodujícím okamžiků v Aksúmu. Kamarád šel spát, já si vyšel ven. Obklopily mě děti, sedl jsem si mezi ně. Chtěly vyprávět, odkud jsem, jaké to je v Evropě. Bylo to nesmírně bezprostřední. Tehdy jsem pochopil, že strach z Afriky není důvodný.
Nemluvil jste ale jen s dětmi.
Potkal jsem chlapíka z Čadu, který mi řekl: Vy Evropané si o nás Afričanech myslíte, že jsme všichni tmaví a stejní, ale tak to není. Vy Evropané jste všichni bílí, je vás tam spousta národů a každý jste jiný. A takhle je to i v Africe. My jsme rovnostáři, ale Afričané tohle neřeknou. Naopak. Jsou tam nebezpečné regiony, jsou národy, které nejsou pohostinné, zatímco jinde budete vítán. Toto by měl Evropan vnímat.
Co vás v Etiopii nejvíc zaujalo?
Překvapilo mě, že chování lidí v křesťanské části Etiopie je úplně stejné jako to naše. Samozřejmě trochu poznamenané jižní mentalitou. Například nedochvilností. Těší se na svátky, na procesí. Vychází mi, že jsou stejní jako my.
Zkuste popsat životní podmínky v Etiopii.
Je to strašně chudá země. Ale oni ji začnou vnímat, až když si pořídí televizi a vidí Dubaj, arabské kanály, reklamu, že nějaká firma vyrábí parfém, což oni nemají. Sledují španělské a turecké telenovely a z nich získají dojem, že ten vzdálený svět je neomezený ráj! Že u nás jsou všichni bohatí, protože to vidí v televizi!
V Etiopii jste nejen relaxoval a poznával. Nabídli jste místním i projekty. O co šlo?
Vybavili jsme se synem na bázi veřejné sbírky počítačovou učebnu pro střední školu, něco jako naše osmileté gymnázium. Samozřejmě počítače tam k životu patří. Kdo chce vykonávat odpovědnější práci, musí s nimi umět zacházet.
Údajně jste ale zažili řadu absurdit. Třeba projekt s vodou.
Ano, měli jsme projekt čisticího kontejneru, který by omezené množství vody z vodní nádrže čistil. Narazili jsme na problém. Toto místo je pokládáno za svaté a církev by s tím asi nesouhlasila. Kus pravdy na tom byl, opomněl jsem, že šlo o dva a půl tisíce let starou nádrž antického města Aksúm. Asi by nebylo vhodné, aby tam stál nějaký plechový kontejner. Tehdy mi to připadalo absurdní, dnes vím, že kus pravdy měli.
Jeden projekt v Aksúmu financovaný Evropskou unií skončil rozpačitě.
Unie poskytla dotace na 16 vrtů s pitnou vodou. K tomu se postavilo pět kilometrů vodovodních trubek do města, kde je nedostatek pitné vody. Jenže projektu chyběl čisticí prvek, ta voda má totiž nadměrné množství železa a manganu. Výsledek – proinvestovalo se hodně milionů a ta voda je úplně k ničemu. Někdo při přípravě projektu zapomněl na čisticí prvek. Vrty jsou funkční, čerpadla jedou, ale vodu nejde pít! Jeden vrt stál zhruba jeden milion korun!
Jak často do Etiopie létáte?
Vždy každé dva měsíce na dva týdny.
Oblíbil jste si Aksúm, proč právě toto město?
Aksúm je něco jako náš Velehrad nebo Stará Boleslav. Starobylé město plné zajímavých staveb. A zajímavých lidí.
Dá se říci, že Brno a Etiopie jsou teď dva domovy, mezi které dělíte svůj život?
Ano. Prožil jsem v Brně celý život, mám tady kamarády, rodinu. Afrika je domov na jiné planetě. Díky odlišnostem se díváte na svět z jiného úhlu. Uvědomujete si, že o určitých problémech vám předkládali fakta lidé, kteří vůbec nevědí, co ta Afrika vlastně je, že ji znají jen z četby knih a zprostředkovaných informací.
A naše problémy, předpokládám, vnímáte díky Etiopii jinou optikou.
Dám vám konkrétní příklad. Onemocněl jsem tam akutním zánětem močového měchýře s vysokými teplotami. Musel jsem do nemocnice, hned po příchodu jsem zaplatil v přepočtu 600 korun, abych byl ošetřen. Z tohoto pohledu jsem si uvědomil, jak komické byly naše hádky o třicetikorunové poplatky v našich ordinacích. Oni, kdyby mohli platit těch 20–30 korun, tak budou šťastní.
Co na vaši etiopskou vášeň říká rodina, známí, kamarádi?
Co se týče těch, kteří jsou na mně závislí obživou, tak to chápou. Se synem děláme v Etiopii komerční stavební projekty, s jedním kamarádem z Otrokovic tam vyvážíme auta, je to určitý zdroj obživy. Někdo naše aktivity hodnotí pozitivně, jiný tvrdí, že jsem starý blázen. Jenže tomu nerozumí.
Zkuste to rozvést.
Kdyby člověk působil v Texasu, všichni pokývají hlavou, že ano. Když se řekne Afrika, tak je jímá hrůza. Do Texasu bych letěl 12 hodin letadlem, do Addis Abeby letím šest hodin. Já ten rozdíl, zachovávám-li určitou dávku obezřetnosti, nevnímám. A ctím jednu podstatnou zásadu – musíte toho druhého respektovat, nedívat se na věci optikou Evropana, snažit se o pochopení. Vědět něco o tamním prostředí, zbytečně nekritizovat, ty lidi respektovat.
A co Brno. Propagujete je v Africe?
Co mi síly stačí. Dokonce jsem v Aksúmu navrhoval, že by se ulice, kde bydlím, mohla jmenovat Česká. Zjistil jsem jednu absurditu. Řeknete-li tam Československo, řada lidí si i kvůli někdejším vztahům z éry socialismu vzpomene. S Českou republikou už je to mnohem horší. Praha snad, Brno horší. Takže šířím povědomí. V rámci možnosti.
Kdo je JUDr. Roman Heyduk (61)?
Vystudoval právnickou fakultu v Brně. V roce 1990 si otevřel advokátní kancelář v centru Brna. Zastupuje mimo jiné Johannu Kammerlanderovou, vdovu po posledním potomkovi rodu Walderode Karlu des Fours, v právních přích o navrácení rodového majetku včetně zámku Hrubý Rohozec.
Od roku 2009 pravidelně navštěvuje Etiopii, ve starobylém městě Aksúm mj. vybavili se synem Davidem (26) počítačovou učebnu tamní střední školy. Stojí i za dalšími projekty, které by tamním lidem zlepšily často trudné životní podmínky.
