Štěně pes pod stromečkem – co když ho nechci?
Tak taková situace by především vůbec neměla nastat. Pes není věc, abychom jí někomu dávali bez rozmyšlení a jeho vědomí. Psa si člověk musí vybrat, aby odpovídal jeho životnímu stylu, temperamentu, účelu, za kterým si ho pořizuje. Takže pes určitě není dárek. Pak vymýšlet, jestli se dá vracet chovateli nebo do útulku, to už je všechno úplně špatně. Je to živý tvor, žádný mixér, který, když se nám nelíbí, vrátíme. 

Štěně jako dárek pro děti – jaká jsou rizika?
To je asi jediná situace, kdy si dovedu představit, že může být pes fajn jako dárek. Pro mě je spojení dítěte a psa úžasné a myslím, že ve spojení s moderním tréninkem se na něm i děti mohou naučit úžasné věci. Jak k živému tvorovi přistupovat, jak se ho snažit pochopit, jak naplňovat jeho potřeby, jak pracovat na vzájemné důvěře. Ale stejně by takový dárek měl být promyšlený a s plným vědomím rodičů, že se o psa také mohou ve výsledku starat jen oni. 

Jak připravit domácnost na příchod štěněte?
Podle mě se jedná především o připravenost členů domácnosti. Trénink psa a život s ním je ve výsledku, stejně jako cokoliv, o vědomostech. Měl bych si něco přečíst, podívat se ideálně na nějaký kurz, potkat se s trenérem. Aby pak pejsek přicházel do domácnosti, kde už všichni ví, jak k němu přistupovat a jak ho trénovat. To, že schovám kabely od počítače, dám nějakou branku nad schody, aby se z nich štěně třeba nezřítilo, nebudu nechávat jídlo od začátku na konferenčním stolku... To snad většinu lidí napadne, ale daleko důležitější je, podle mě, vědět, že člověk nemá být vůdce smečky, že tahle myšlenka je sto let za opicemi.
Nebo jak štěně naučit se venčit venku, pár základních povelů, jak mu představit svět, aby se ho nebálo, jak pracovat na vzájemném vztahu, jak naplňovat jeho potřeby. A to zkrátka člověk neví sám od sebe a zažité metody, které se tu praktikovaly desítky let, většinou nejsou žádná velká hitparáda. Takže vědomosti, tím si těch následujících spoustu let člověk hodně zjednoduší a pejskovi zhezčí. 

Začínáme s výcvikem – čím a kdy?
Krok za krokem Začátek tréninku se bude velmi lišit podle toho, jestli si pořizuji štěňátko, nebo pejska z útulku, který už má za sebou nějakou historii, kterou navíc nemusím ani úplně znát. Obecně asi platí, že štěňátko s průkazem původu je asi ve spoustě věcí více předpokládatelné. Vyberu si takové plemeno a jedince z vrhu, který mi vyhovuje temperamentem a povahou.
U pejska z útulku bych určitě doporučoval s ním několikrát jít na procházku, ideálně alespoň v období měsíce před jeho pořízením. Vzít si ho do různých situací a prostředí a snažit se o něm zjistit co nejvíce. Následně bych se v obou případech snažil najít dobrého trenéra, i kdyby se s ním člověk viděl jen jednou a nechtěl pravidelně trénovat, tak vás nasměruje na nějaký fajn styl výchovy. A v tom si myslím, že je ve výsledku největší háček - najít dobrého trenéra. Co to znamená....
Často říkám, že si má člověk představit, že stejné metody tréninku používá na kočku a ta by mu za ně neměla poškrábat obličej a zdrhnout. Nebo bych dával pozor, jestli trenér nepoužívá v mnoha souvislostech slova jako vůdce smečky, dominance, to jsou všechno docela červené vlajky. Neměl by také používat věci jako stahovací nebo dokonce ostnaté obojky. Trénink by měl probíhat tzv. bez nátlaku, neměl by být založený na strachu a na stylu "udělej povel, protože jsem to řekl, jinak se něco stane...". Tohle je to úplně nejdůležitější, potom řešit, jak naučit sedni a lehni a vysvětlit mu, že může být občas v klidu a sebekontrolovat se a podobně, to už je méně důležité, než do jaké metodiky od začátku člověk zapadne.
Nicméně kdybych měl doporučit alespoň jednu úplně konkrétní věc, co s pejskem pravidelně dělat, bude to čichací kobereček. Rozházím po něm pamlsky a nechám je pejska vyčmuchat, to je všechno. A to udělám třeba 8x za sebou. Trénuje se tím klid, soustředění, uvolnění a když mu třeba řeknu, aby ležel, než kobereček naplním, tak i sebekontrola. 

Zdroj: psichologie.cz