Dyková v natáčkách, Hádek na stavbě vysněného domu: Slavní otevírají domovy pro dobrou věc!

„Domov je místo, kde jsou moje děti. Kde se cítím svá, kde jsem to já, kde se cítím bezpečně. Kam za mnou nikdo jiný nemůže. A tenhle projekt? Vše, co lidé dělají pro lidi, má smysl. Protože jedině život, který žijeme pro ostatní, má smysl,“ vysvětlila zpěvačka Bára Basiková (60), která tentokrát pustila fotografa Hona do soukromí, proč se k projektu DOMA 2024 přidala.

Kromě ní ho do svých domovů pozvali také herci Adam Mišík (26), Veronika (29) a Hynek (50) Čermákovi, Tatiana (45) a Vojta (38) Dykovi, zpěvák Pokáč (33), moderátor Martin Řezníček (46) a mnozí další.

Šárce a Jozefovi zemřely obě děti: Znamení na hrobečku Aničky a Jozífka!

Výtěžek z prodeje kalendářů, který předloni překonal pomyslnou milionovou hranici, a loni se díky němu na dobrou věc vybralo dokonce milion a čtvrt, poputuje do organizací Cesta domů a Arkadie.

Proč právě tyto organizace? „Jedním z hlavních cílů Cesty domů je odtabuizovat smrt a umožnit lidem umírat v domácím prostředí mezi svými blízkými. Smyslem jejich aktivit je mimo jiné ukázat, že smrt je přirozená součást života, o které se má mluvit, a nepatří za zavřené dveře. Našli jsme způsob, jak mohou slavné osobnosti tím, že se nechají vyfotit u sebe doma, pomoci lidem zůstat doma i v situaci, kdy by si to sami nemohli dovolit,“ vysvětlil autor projektu Hon, který ke svým návštěvám v domovech slavných také připsal komentáře.

Za kompletací limitované edice a distribucí všech kalendářů stojí i letos chráněná dílna teplické Arkadie, která podporuje důstojný a plnohodnotný život lidí se zdravotním postižením. 

Kalendář koupíte za 600 Kč (700 Kč s poštovným), nebo celebritami podepsanou verzi za 1750 Kč (1850 Kč s poštovným) na stránkách www.projektdoma.cz. 

Nemocná Andrea (45) ví, že odchází, na svůj čas se ale neptá… Třeba ne dlouho, ale hezky!

Pohled z okna na staroměstské střechy... Bezprostřední centrum Prahy bylo vždy jejím „doma“, na dvacet let si odskočila do Karlína, ale musela se vrátit. Na Staroměstské radnici měla svoji první svatbu. Byla tam v davu fanoušků i moje žena, tehdy patnáctiletá. Psal se rok devadesát a Báře bylo 27 let. Teď jí u stropu potichu uchází šedesátka, která zde zbyla po nedávné oslavě narozenin. Šestka ještě drží, ale nula za chvíli spadne na zem. Děsí Tě ten věk, Báro? Ale vůbec ne, je to jen číslo...

Nejdřív jsme doma byli jen s Táňou a Vojtou. Pak se začali trousit kluci ze školy. Byli nápomocni a ptali se, kam si mají stoupnout nebo kde posedět. A tak si sedli v obýváku, postáli na terase... Jen jsem věděl, že potřebuji, aby se uvolnili a ztratili svou ochotu a nápomocnost, aby se soustředili na sebe a na mě zapomněli. Aby se do jejich chování vrátila bezprostřednost, sourozenecká hra, řevnivost a boj... Když jsem se loučil, tak už prostorem lítali jak neřízené střely – teď byste měl fotit, to jsme my!

Martin má rád retro design z podzemí. Daleko důležitější je však skutečnost, že byt, v němž teď spolu jsme, má za sádrokartonovou přepážkou trhlinu a ta nejde opravit, jen skrýt — vždy se znovu objeví. Je tam od 14. 2. 1945, kdy si spojenci spletli Prahu s Drážďany a zasypali ji bombami. Pokoj, ve kterém byl tehdy půlroční Martinův táta, byl posledním, který zůstal stát. Zbytek domu se zřítil. Kdyby pilot zahájil odhození bomb o milisekundu dřív, táta by tu nebyl, ani Martin, ani ten pokoj, v němž teď žije jeho dcera.

Hynek, Veronika a Joey Tribbiani žijí spolu úplně nahoře, na konci schodiště jednoho dejvického domu, za oknem je spousta slunce a výhled na střechy okolních domů a holuby... Na ně štěká australský ovčák Joey Tribbiani, nejlepší z přátel člověka. Hynek je obklopen svými fotografiemi a krásnými fotoaparáty. U focení je asi nejšťastnější a utíká k němu od téměř každodenní herecké rutiny. Veronika má ráda Hynka, kterému, když je třeba, masíruje ztuhlý krk, a Tima Burtona a Joeyho...

V domě, kde žije, se i narodil. V klidném prostředí venkovské periferie. Teď je tu doma s manželkou Eliškou a syny Teodorem a Tobiášem. A aby měl klid na práci a kluci na spaní, zřídil si malé studio nahoře, pod svou rodnou střechou. Nahoře zkouší, nahrává a skládá a povznáší slova do textů písní, zatímco s rodinou bydlí při zemi. A tak prošlapává schodiště nahoru do práce, kde zní hudba a na zdech jsou pověšeny platinové desky, a dolů za rodinou, kde křičí děti a na šňůře visí plenky. 

Judit a Sláva Pecháčkovi bydlí pod krovy. V posledním patře jednoho z letenských domů. Láďa je pes a nasedl do vlaku života se Slávou ještě před tím, než k nim přistoupila Judit. Judit je slovenská Maďarka a její řeč je měkká jako peřina, na kterou občas skočí Láďa, když jsou pod ní Judit se Slávou zalezlí. Teď si ale sedli k Láďovu pelechu v rohu místnosti. Ložnice ve většině domácností pro mě zůstává v utajení. U Judit, Slávy a Ládi to bylo první místo, kam jsem byl pozván. Díky za důvěru.

Kryštof snad pět let mé prosby o souhlas s návštěvou odmítal. Vždy ale tak mile, že jsem se cítil povinován ozvat se znovu. Až náhodné setkání nad pár pivy změnilo moji vyjednávací pozici. Pro mě je rodina tabu, nechci aby se fotily děti a žena, aby se vědělo, kde bydlím... Náš domov bude jen náš. Teď je to ale stavba, tak se přijeď podívat. Tady bude obývák a tady dětské pokoje a ložnice s výhledem na západ slunce. Z těch oken mám radost. Žádné rámy a tolik světla. Tady bude jednou parádní domov.

Tomáš je evidentně víc malířem než hercem a doma se cítí být tam, kde je obklopen svou prací a zároveň rodinou, která za ním do ateliéru jezdí jako na chatu. Jitka, Vesna a Perla tentokrát přivezly perník s čokoládovou polevou. Velkým továrním oknem přes bílou plachtu, jak obrovský difuzor, dovnitř zasvítí slunce vždy, když se prodere skrz mraky. V těch chvílích fotografujeme. Vzduch je prohřátý železnými kamny a voní olejovými barvami. Mraky nad sluncem vítězí a začíná pršet. Snad jsme to stihli. 

Adam je doma na Letné. Přestěhoval se jen o patro níž. Do bytu, který koupil v domě, kde se narodil. Jen v pantoflích sešel ze svého rodného do svého nového... V rohu obýváku dvě kytary a na zdech James Dean, Elvis Presley a Václav Havel. Jak příznačné. Havel tam byl první, koupil jej v bazaru za rohem. Odkazuje k etickým a morálním hodnotám, které pro mě představuje Adamův otec Vladimír. A Presley a Dean? Symbolizují muziku, herectví, frajerství i Adamovy americké kořeny...

 Aňa, Lela, Eťa, jejich máma a brácha..., partneři, děti, psi... a blízcí blízkých. Domov je tam, kde jsou oni. Třeba na chalupě kousek od Dobrušky. Hluboké údolí chrání starou roubenku nejen před světem, ale i před světlem. Malými okny jej do jejich společného svátečního domova dopadá tak málo. A to málo pohltí tmavé trámy tvořící jeho zdi. Tak jdeme za světlem, sundáme prádlo ze šňůry a vylezeme na balkon... Aňa nadzvedne prádelní šňůry, aby se pod ně celý ten její domov vešel.

Eliška zná fotoaparát důvěrně a má jich několik. Dokonce i těch na film, které jsem už před mnoha lety opustil. Před nedávnem se vrátila z velké cesty po jihovýchodní Asii a teď si na nástěnkách, opřených o stěny, hraje s propojováním fotografických obrazů a úryvků textů z audioknih, které při pořizování těch snímků poslouchala. Snad z toho jednou bude kniha. Teď je tento jihovýchodoasijský subjektivní dokument v každém případě zajímavou dominantou jejího středoevropského vinohradského domova.

Na další skělé fotky se podívejte do naší GALERIE.

Influencerka vyrostla v amišské rodině: Nesměla si stříhat vlasy a netušila, co je obchoďák!

Fotogalerie

23 fotografií

Pohled z okna na staroměstské střechy… Bezprostřední centrum Prahy bylo vždy jejím »doma«, na dvacet let si pak Bára Basiková odskočila do Karlína, ale musela se vrátit.

Autor: Štěpán Hon