18°C
O houbách se dokonce skládají verše, v básni Houbaři od Milana Kozelky se tvrdí, že… Češi jsou výborní houbaři…Je tomu skutečně tak? Dá se říci, kde se u nás vášeň pro houby zrodila a proč?
„Češi jsou rozhodně houbaři vášniví, se slovem výborný bych už ovšem zacházela opatrněji. Kde se toto nadšení zrodilo těžko říci, pravdou je, že sběr hub byl u nás popularizován mimo jiné právě zakladateli České mykologické společnosti (ČMS), ale jistě to nebude jediný faktor.“
Jsou ještě jiné země, kde se houby s takovou radostí sbírají?
„Volně rostoucí houby se sbírají a konzumují v řadě dalších zemí. Například v Itálii a Francii se sbírá řada druhů hub, a jsou velmi gastronomicky ceněny, a tím nemyslím jen pověstné lanýže. Hojně se houby sbírají i v Polsku, Pobaltí, na Ukrajině.“
Víte něco o historii sběru hub?
„Historie sběru volně rostoucích hub je dlouhá, kam až do historie sahá, si ale netroufám odhadovat. Ovšem třeba muchomůrka císařka se jmenuje císařka proto, že byla oblíbenou pochutinou římských císařů. Komplexnější informace o sběru hub na našem území máme již z první poloviny 19. století, kdy se tomuto tématu věnoval MUDr. Julius Vincenz von Krombholz.
Z 19. století pochází například i císařský patent, který řešil také pravidla pro sběr volně rostoucích hub a v době Rakouska-Uherska byl vydán dokonce první seznam druhů hub, které se směly prodávat.“
S jakými nejčastějšími houbovými mýty se setkáváte?
„Mýtů o houbách je celá řada, těžko říci, který je nejčastější. Slýcháme například tyto: »Když houba dobře chutná, je jedlá«, »Když je okousaná od zvířat/plžů, je jedlá«, »Všechny fialové houby jsou jedlé«, »Všechny bedly jsou jedlé«, »Jedy v houbách se zničí vařením«, »Stříbro po kontaktu s jedovatou houbou zčerná«.“
Co na tyto mýty říkáte?
„Pochopitelně nic z toho neplatí, anebo neplatí univerzálně. Pravidlo »příjemné chuti« platí pouze pro holubinky a varem se likvidují pouze termolabilní a prchavé toxiny, ovšem většina jedovatých hub obsahuje toxiny termostabilní a neprchavé.“
Jak vypadá bezpečná konzumace hub?
„První zásada bezpečné konzumace zní: »Sbírám jen to, co opravdu bezpečně poznám, a když se mi nějaká plodnice nezdá, nekonzumuji ji«. Vypadá to jednoduše, ale mnoho lidí se touto zásadou bohužel neřídí.“
Platí, že bychom neměli houbové pokrmy ohřívat či skladovat několik dní v lednici?
„Houby i pokrmy z nich se chovají stejně jako další potraviny, a tedy se kazí, některé rychleji, některé pomaleji. Stejně jako byste nejedla tři dny prošlé maso, neměla byste jíst ani zkažené houby. Čerstvě nasbírané houby uchováváme v chladničce a zpracujeme nejpozději dva dny po sběru, ale čím dříve, tím lépe. Ovšem když si jeden den uvaříte třeba houbovou omáčku, zbytek necháte v chladničce a druhý den ohřejete a sníte, tak to zcela jistě není problém.“
Jak se díváte na vztah hub a alkoholu?
„Houby jsou obecně těžké jídlo a alkohol tomuto nemusí prospět. Konkrétně se ovšem riziko týká hlavně hub z rodu hnojníků, které obsahují látky s podobným efektem, jako má lék na léčbu alkoholismu Antabus. Konzumace alkoholu po požití hub z tohoto rodu způsobí dost nepříjemnou otravu.“
Jak houby vy sama ráda připravujete?
„Přiznám se, že patřím k vášnivým konzumentům a z čerstvých hub vařím po celý rok, takže oblíbených receptů je mnoho. Miluji masáky v trojobalu, smetanovou omáčku z májovek, také kačenky české nebo rudouška uťatého jen tak na másle, plněné smrže nebo lišky v kombinaci s vepřovou panenkou a smetanou.“
Která houba je vaše nejoblíbenější?
„Tak to je velmi těžká otázka. Já je totiž miluji prakticky všechny. Mám samozřejmě oblíbence – některé pro jejich estetiku a některé pro jejich skvělou chuť. Za opravdu krásnou houbu považuji například krasočíšku žlutou, chuťově mi velmi imponuje již zmíněný rudoušek uťatý.“
Pravidelně pořádáte mykologické výstavy. Dokážou vás návštěvníci ještě překvapit zajímavým nálezem nebo historkou?
„ČMS i mnoho mykologických kroužků a mykologických uskupení pořádá nejen výstavy, ale i vycházky a terénní semináře, kde se účastníci mohou o houbách mnoho dozvědět. Překvapí nás už asi máloco, protože ty příběhy se opakují neustále dokola, ale ano, občas zažijeme i humorné situace.“
Povídejte…
„Například že mazání na klouby vyrobené z muchomůrky červené tazatel vypil, místo aby si s ním prostě mazal ta bolavá kolena. Nebylo mu po tom prý dobře…A když se vám nad poznávačkou pro děti zastaví člověk, který už čtyřicet let aktivně houbaří, popatří na muchomůrku zelenou a zeptá se: »Copak je tohle za houbu, tu neznám«, tak vám to na klidu taky nepřidá.“
Když už jsme u jedovatých hub, každý rok dochází k otravám muchomůrkami….
„K otravám houbami, nejen muchomůrkami, dochází skutečně každý rok a počet případů s nutností hospitalizace hlášený na ÚZIS (Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, pozn. red.) je dlouhodobě plus minus stejný, tedy něco kolem 200 případů ročně. U úmrtí jde naštěstí jen o jednotky, ale i tak jsou to úmrtí zbytečná.“
Jak postupovat, abychom tomu předešli?
„Zabránit tomu pravděpodobně nelze, resp. lze kompletním zákazem sběru volně rostoucích druhů hub a tvrdými postihy za porušení, a to si asi nikdo nepřeje a upřímně si přiznejme, že by to stejně nepomohlo, neboť to, co je zakázané, láká. ČMS i mykologické kroužky a spolky v republice se systematicky věnují osvětě, realizují se přednášky o otravách, existují poradny, atlasy, videa na YouTube…ale slovy klasika: »Je to marný, je to marný, je to marný«. Smutnou pravdou je, že ani přes intenzivní osvětu se počet otrav snížit nedaří.“
Pokud mám podezření na otravu, jak dál jednat?
„Prvním krokem při podezření na otravu houbami je nepanikařit, druhým, pokud možno vyvolat zvracení. K tomu může pomoci konzumace vody, ale v žádném případě ne alkoholu. Třetím krokem je vyhledat lékařskou pomoc, a hlavně zachovat zbytek hub, pokrmu z nich, nebo obsahu žaludku pro identifikaci inkriminované houby.“
V lese to v houbové sezóně někdy vypadá jako na bojišti. Houbaři parkují všude možně, hřiby plní kufry aut. Jak se na takové počínání díváte?
„Ono záleží, jak se kdo v lese chová. Určitě nemám problém s tím, když si někdo vyrazí nasbírat svůj košíček hub k obědu, k přírodě se chová slušně a ohleduplně, nekope do »prašivek«, nevytrhá všechny plodnice, které vidí, aby je vzápětí zahodil, jakožto nejedlé, neničí vzácné druhy a neplundruje chráněné lokality, nenechá tam tunu odpadků.…
S tím že si někdo houbami naplní valník, a pak se tím ještě chlubí na sociálních sítích, už problém mám. Co chci říci je, že při ohleduplném chování všech houbařů by větší množství lidí v lese několikrát za sezónu, kdy to opravdu roste, nemusel být nutně problém. Ovšem podmínkou je ono ohleduplné chování, a to bohužel není vždy samozřejmostí.“
Dá se houbové podhoubí skutečně zničit?
„Ano, mnoha různými způsoby. U mykorhizních druhů (žijí v symbióze s kořeny stromů, pozn.red.) úplně stačí, když zahubíte jejich mykorhizního partnera. Pokácíte například strom, na který byly houby vázané. Pokud lokalitu vybagrujete nebo tam jiným zásadním způsobem změníte podmínky, rovněž to povede ke zničení podhoubí. Podhoubí je rovněž citlivé na vysychání anebo sešlapání, takže pro kondici houby není ideální, když po něm stepuje čtyřicet lidí, kteří si chtějí prohlédnout zajímavou houbu.“
Dokážete si představit, že by se sběr hub v Česku limitoval nějakým množstvím, které si z lesa můžeme odnést, nebo byl dokonce zpoplatněn?
„Sběr hub teoreticky už limitován je »vlastní přiměřenou potřebou«, ale to je pochopitelně dost obecné. Přednášku na toto téma měl Mgr. Vavřinec Klener. Jde o »Právní minimum pro houbaře«, které je volně dostupné na kanále České mykologické společnosti na YouTube.
Pro ČMS je důležité, aby se chránily křehké ekosystémy a dodržovala pravidla na chráněných lokalitách všech úrovní, která bývají uvedena v návštěvních řádech. Také bychom měli více respektovat to, že jsou u nás chráněné a vzácné druhy hub, které by se rozhodně neměly sbírat.“
A houbaření v běžných lesích?
„Houbaření v kulturních lesích, kterých asi máme většinu, z hlediska ochrany přírody omezovat nutné není. Nutné je naučit veřejnost, aby se i v těchto lesích chovala ohleduplně k přírodě. Další omezení a zpoplatnění sběru hub je spíš otázka na politiky než na nás, ale jestli se budou lidé chovat v lesích slušně a budou sbírat houby v rozumném množství pro svoji potřebu, tak to nutné není.“
A jak je to s onou básní o houbařích?
Posuďte sami…
Angličani vymysleli Hyde Park,
Češi jsou výborní houbaři.
Japonci mají nejrychlejší vlaky,
Češi jsou výborní houbaři.
Američani vymysleli rokenrol,
Češi jsou výborní houbaři.
Němci zdokonalili haknkrajc,
Češi jsou výborní houbaři…
a respektovaní chalupáři.
Italové vymysleli operu,
Češi jsou výborní houbaři.
Masajové mají největší péra,
Češi jsou výborní houbaři.
Švýcaři vymysleli Švýcarsko,
Češi jsou výborní houbaři
Za sběr těchto hub můžete dostat až milionovou pokutu Videohub
