19°C
„Moje testovací místo hlásí, že začaly růst hřiby dubové,“ raduje se paní Vaněčková, která je v přírodě jako doma. „Sem na hráze chodím už 49 let, je až k nevíře, že stále plodí, jen ty duby moc stárnou,“ posteskla si úspěšná houbařka.
Hřiby dubové rostou ve skupinách v listnatých nebo smíšených lesích v nižších polohách, najdeme je i v parcích, na hřbitovech a hrázích rybníků. Nejčastěji se objevují pod duby a habry.
Letošní první nález udělal paní Stanislavě velkou radost. Také hned věděla, co z nich udělá. „Z části byly řízky, bude i směs na topinky a omáčka,“ prozradila houbařka, která se pro voňavé lesní poklady vydává také v zimě a na jaře. Sbírá s radostí i hlívu ústřičnou, opěnku měnlivou, čirůvku májovou či žampiony.
Neplést se žlučníkem
Nezkušení houbaři často hřib dubový zaměňují za hřib žlučník, který je pro svou hořkost nejedlý. „Hřib žlučník vyrůstá pod jehličnany, zatímco hřib dubový téměř výhradně pod listnáči. Liší se od sebe také jinou barvou rourek a odlišnou chutí dužniny. Žlučník mívá spodní část klobouku bělavě narůžovělou a jeho dužnina je hořká, což u hřibu dubového neplatí,“ popisuje na svém webu Natur Atlas mykolog Jaroslav Malý.
Podle paní Vaněčkové je při sběru hub velmi důležitá osvěta. „Správný houbař nájezdy do lesa nedělá, neboť pro něj je nejcennější našlapat desítky kilometrů, poznat biotopy, vliv počasí a dobu růstu hub. Odměnou je mu nález místa té houby, pro kterou se vypravil,“ popisuje svůj osobní přístup Stanislava Vaněčková a připomíná, jak se v lese chovat.
„Co nechci sbírat, nerozkopu, našlapuji opatrně, neboť zítra tu může začít něco růst. Pro určení mně neznámé houby vezmu jen minimální množství, někdy stačí jen jeden kousek. To máte jako na své vlastní užitkové zahradě,“ uzavírá vitální dáma.
Jak rozpoznat jedlý žampion od jedovatého Videohub
