Vůně čerstvě krouhaného zelí se line již od října z Talašova zahradnictví v Tlumačově na Zlínsku, kde ho sklízí ze tříhektarového pole. S nakládáním začali před čtvrtstoletím a hned získali zlatou medaili v soutěži profesionálních výrobců v Česku, honosí se i oceněním regionální potravina.

Jenomže v rodinách se dědí nejen způsob kuchyňské úpravy kysaného zelí, ale i nakládání. Někdo sází na klasiku – kmín, sůl a krájenou cibuli, jiný přidává cibule celé, další jablíčka nebo různé koření.

Originální nápad

Zakladatelka zahradnictví Marie Talašová (68) přišla s nápadem nabízet zelí nakrouhané a podle přání ochucené, dokonce ho zájemcům nacpou i do přinesených zeláků.

A měla »čuch«. „Někdo má hrnec s obsahem i pětatřicet kilo, jiný třeba jen tři. Průměr je patnáct. Za den v průměru nakrouháme tak čtyři tuny zelí,“ popsala, jak s jednoduchým nápadem zabodovala.

Zelí se nejprve  zbavuje košťálů vrtačkou...
Zelí se nejprve zbavuje košťálů vrtačkou...
Autor: Slávka Červená

Jak na lahůdku?

„Zelí ochucené solí, kmínem, my přidáváme i hořčičné semínko, se v hrnci musí dobře zatížit. Deset dnů se nechá v teple okolo 18 °C, to začne bouřlivé kvašení. Poté se přenese na chladnější místo, ideálně kolem 10 až 13 °C, kde za dva až tři týdny dokvasí a už se může jíst,“ poradila Marie Talašová. V soudku vydrží až do jara, lze ho i zavařit.

Podpoří imunitu

Kysané zelí znali už ve starověkém Řecku i Číně, tam bylo již ve 3. století př. n. l. součástí odměny dělníkům, kteří stavěli opevnění, na jejichž základech vznikla Velká čínská zeď. Bylo nedílnou součástí kuchyně našich prababiček, dnes se moderně označuje za superpotravinu. Obsahuje vitaminy C, K, skupiny B a minerální látky jako draslík, fosfor, hořčík či vápník. Zásadní jsou však bakterie mléčného kvašení a vláknina, které podporují imunitu.

Fotogalerie
4 fotografie