Učí se oznamování nepříjemných diagnóz na školách?

Správná komunikace s nemocným ve všech fázích onemocnění je klíčem, jak splnit poslání lékaře. Je součástí výuky na všech lékařských fakultách a vyučuje se průběžně v každém ročníku. Ale nedá se naučit kompletně, dobrý onkolog v ní musí dozrát. Platí to jak pro komunikaci před a během léčby, tak pro následnou péči. Nejtěžší chvíle přicházejí, když musí lékař oznámit, že se pacientovi nemoc vrátila.

Je dobré, aby s pacientem komunikoval vždy jeden lékař?

V současné onkologii je na začátku multidisciplinární, tedy mezioborové týmové rozhodnutí, ale v dalších fázích má každý pacient svého lékaře. Musí mu plně důvěřovat, a proto je vhodné, aby i péče po ukončení léčby nebyla rozptýlena mezi více lidí.

Profesor MUDr. Luboš Petruželka nastoupil na onkologickou kliniku v roce 1976.
Autor: Foto: Scom

Jaký je nejlepší postup při oznamování?

Neexistuje předem definovaná šablona chování. Cestu k nejlepšímu postupu si budoucí lékař vytvoří nejlépe sám. Pokud to nezvládne, je pro něj vhodnější jiný obor.

Nabízí se pacientovi po oznámení psychologická pomoc?

Každý onkolog s delší praxí je ve svém oboru onkopsychologem, ale to nevylučuje psychologickou pomoc. V mnoha klinických situacích je nezbytná.

Může být vznik nádoru spojený s psychikou?

Vyvolávacím faktorem může být stres, ale ten nelze změřit. Ve Spojených státech dělali studii těch, kteří onemocněli nádorem, a zjišťovali, jestli v minulosti neprodělali těžký rodinný stres. Například že jim zemřelo dítě, zabila se manželka... A zjistilo se, že u těchto extrémních stresů je počet nádorů vyšší. Na druhou stranu se říká, že menší stres posiluje imunitu.

Když je člověk šťastný v práci, ve vztahu, má dost peněz, atd., nemůže to prakticky vyloučit onemocnění rakovinou?

Každý jí může onemocnět. Je jen různě vysoká pravděpodobnost. Největším rizikovým faktorem je věk od 50 let výš. Obranný systém člověka je už vyčerpaný, podléhá nahromaděným celoživotním atakům, jako je škodlivé životní prostředí, alkohol, kouření. Pravda je, že máme i pětadvacetileté ženy s karcinomem prsu, ale u nich se vyskytuje gen, který si s sebou nesou, a ten může způsobit nádor. Tam je někdy až 70% možnost, že dotyčná bude mít v průběhu života karcinom prsu a vaječníků. Proto se dělají preventivní úkony, během nichž se prsní tkáň chirurgicky odstraní a nahradí se silikonovými výplněmi.

Jaké jsou další příčiny vzniku karcinomu?

Existují dvě základní skupiny genů, které se podílejí na rozvoji nádorového bujení. Jedná se o onkogeny a tumor supresorové geny. Onkogeny lze přirovnat k plynovému pedálu a jejich poruchy neboli mutace odpovídají trvalému stlačení pedálu, který způsobuje ochromení obranných kontrolních buněčných mechanismů. Tumor supresorové geny naproti tomu působí jako brzdové pedály. Potlačují nekontrolovatelné procesy dělení buněk. Když jsou ochromeny, nejsou schopny zabránit rozvoji zhoubného bujení.

Pokračujte ve čtení vytvořením bezplatného účtu nebo přihlášením

Pokračovat