Mohu vyprávět o tom, jak se za 1 korunu dalo připojit blikajícím modemem přes vytáčenou telefonní linku. A brouzdat po vznikajícím webu za onu korunu tak dlouho, dokud připojení vydrželo. A když spadlo, stačilo vytočit znovu, opět za korunu na dobu neomezenou. S okamžiky napětí, zda se připojit vůbec podaří. Tehdy existovaly i takové vymyšlenosti, jako placení za odeslané a přijaté e-maily.

Mohu vzpomínat na závratné rychlosti oněch modemů. Pokročilejších 2400 bitů za sekundu znamenalo, že dnešní klasická webová stránka by se natahovala i několik desítek minut. Vrchol tehdejší technologie dokázal víc než desetinásobek a pocit to byl k nezaplacení. Dnes se pohybujeme ve stovkách kilobitů až v megabitech za sekundu.

A stejně jako tehdy si stěžujeme, jak je ten internet pomalý.

Internet se již stěhuje mimo počítače

Česká republika se "oficiálně" připojila k internetu ještě jako Československo v únoru 1992 a o čtyři roky později vznikly první komerční služby - mimo jiné Seznam, Neviditelný pes a také můj Svět Namodro. A těžko se věřilo tomu, že Internet má tak masovou budoucnost. Dnes je všudypřítomný. A pomalu se z počítačů a drátů stěhuje do mobilů bez drátů.

Web před dvaceti lety byl hlavně o písmenkách, vrcholem akčnosti byl blikající text, animované GIFy (zažívají dnes renesanci, kdo by to byl čekal) a možnost onen text patřičně obarvit. Web dneška je o animacích. A taky o dotykových displejích na tabletech a mobilech.

Kdo to před dvaceti lety nezažil, nedokáže si míru této proměny představit (chcete-li vidět něco z historie, najděte si přes Google "archivy" služby jménem Geocities).

Všudypřítomná síť: Dělá z nás tupce?

Po dvaceti letech je Web (a internet) nejenom všudypřítomný, ale bez některých věcí si už nedokážeme život představit. Snadnost nalezení čehokoliv v Google nás prý dělá hloupější a hloupější, e-maily a SMSky přispívají k menší a menší schopnosti psát delší věty a kvalita písemného projevu upadá.

A sociální sítě (ano, ten prokletý Facebook) budují nové druhy závislosti. Sklidit virtuální úrodu ve Farmville je pro některé lidi i důvodem k nastavení budíku. Až tak daleko to celé došlo. Internet je navíc zodpovědný i za krizi tisku, lidé (někteří) u něj tráví více času než u televize a knihy už také čtou méně a méně.

Kam dál?

Asi tak jako by se těžko dnes předvídalo, jak bude vypadat Web a internet v roce 2031, za dalších dvacet let. Byť je jasné, že některé věci předvídat lze - web a internet budoucnosti bude ještě mobilnější a ještě více všudypřítomný.

Vývoj technologií pokročí opět o kus dál, asi tak jako se z původních neforemných mobilů ("cihliček") staly miniaturní přístroje do kapsy mající schopnosti a výkon počítačů. A hlavně, umožňující mít Web kdykoliv a kdekoliv. Třeba na záchodě. Nebo ve vaně. Kde nakonec taky úspěšně nahrazuje čtení knih a časopisů. Jen ty knihy a časopisy nějak ne a ne umřít.

O autorovi:

Daniel Dočekal (* 1967) je český internetový publicista a zakladatel internetového magazínu Svět Namodro. Na internetu vede vlastní blog POOH.cz, často píše například i pro server Lupa.cz. V roce 2007 byl šéfredaktorem zpravodajského webu iHNed.cz.