Sociální síť je okruh lidí, na které máme tak říkajíc páky. Nemusíme znát každého člověka, ale lidi, které nás na ně odkáží. Mít rozsáhlou síť je samozřejmě přínosné, na druhou stranu je s tím spojeno i kamarádíčkování, klientelismus, protekce.

Internet otevírá prostor komunikaci. Vždyť již v prvopočátcích byl hlavně o sdílení informací na akademické půdě. Nutně s tím vznikla i elektronická pošta nebo chaty. Mimochodem, jedním z prvních klientů na pokec bylo IRC, které se nepřetržitě používá již 23 let!

Kdo pamatuje MySpace?

První sociální sítí je MySpace. Člověk si zde vytvořil stránku a přátelil se s ostatními. Síť měla veliký úspěch a na popularitě jí dodali hlavně hudebníci, kteří ji používají jako webovou stránku zadarmo. Dostávají na ní okamžitou odezvu od fanoušků, navíc jejich profil může vidět i neregistrovaný uživatel. Českou obdobou sítě pro hudební kapely je Bandzone.cz. Popularita MySpacu celosvětově klesá, nahradil ho Facebook.

Jak kudrnatý student změnil svět

Kdo na něm není, jako by nebyl. Řeč je samozřejmě o Facebooku v kontextu uvažování mladé generace. Nenápadný outsider Mark Zuckerberg ho naprogramoval během studií na Harwardu.

O vzniku této sociální sítě byl natočen dokonce i hollywoodský film. Původně byl Facebook (v roce 2004 pojmenovaný ještě thefacebook) ročenka pro studenty. Později se otevřel veřejnosti, což mnozí „domorodci“ kritizovali, ale stal se z něj celosvětový hit.

V současnosti má prý 750 milionů uživatelů z celého světa. Cena společnosti šplhá již k 100 miliardám dolarů.

K čemu je Facebook dobrý

Díky Facebooku můžete navázat ztracený kontakt s přáteli ze školky, základky, různých zaměstnání atd. Své profily na Facebooku nemají jen teenageři, ale i padesátníci nebo senioři v důchodu. Lze díky němu denně komunikovat s rodinou, pokud jste například v cizině. Okamžitě sdílíte fotky, videa, zážitky. S rozmachem chytrých telefonů není problém svůj status upravovat v terénu, stejně tak tahrávat fotky.

Ďábel s maskou kamaráda

Takhle to zní jako pohádka, ale vystavování svého života na internet má samozřejmě i svá úskalí. Pokud si profil špatně nastavíte, může se k informacím o vás dostat vlastně každý. Protože jste v rámci nějaké sítě, vaše data vidí třeba i přítel přítele. Dále není problém váš profil ofotit a šířit informace dál. No a co? Zloději zjistí, kdy nejste doma a co doma vůbec máte. Nasilníci si vytipují, kde se zdržujete vy nebo nedejbože vaše ratolest.

Základní poučkou na internetu je: nesdílejte jakoukoliv informaci, která by mohla v cizích rukách způsobit škody. Dle zákona schválnosti se do těch rukou nakonec dostane. Facebook se může tvářit, že vaše data jsou v bezpečí pouze mezi přáteli, ale nemusí tomu tak být.

Když chci být slyšen

Sítě jiné, jako například Twitter, jsou na otevřenosti postaveny. Veškeré kratičké zprávy, které vyšlete do světa, si může kdokoliv přečíst. Stává se z vás zpravodaj, reportér - amatér.

Věřte tomu, že (pokud nejste potrhlá celebrita) nikoho nebude zajímat, jak jste si právě namazali chleba máslem nebo to, že se již nevejdete do kalhot. Ale jako svědek zajímavé události nebo po přečtení zajímavého článku, můžete informace šířit dál a lidé si ji rádi přečtou.

Zprávy z poslední doby typu smrt Amy Winehouse, teroristický útok v Oslu nebo exces prezidenta Klause v Austrálii se po Twitteru šířily raketovou rychlostí.

Status: Právě píši článek o Facebooku. Může se to někomu libit?

Sociální sítě mění způsob komunikace. Naštěstí se (kromě patologických výjimek) nepotvrdily katastrofické scénaře, že lidé budou pouze sedět u počítače a ve skutečném světě se nesetkají. Pořád ještě lidé zajdou na pivo, kavů nebo si zahrát fotbal s přáteli.

Na internetu jsme však schopni se bavit o úplných banalitách. Do světa vytrubuje věci, které v důsledku vlastně nemohou nikoho zajímat. Ale vašim "přátelům" se "libí." Oba dva pojmy v uvozovkách v kontextu například Facebooku ztrácí svůj význam.

Na Youtube najdete spousty videí, která tuto nesmyslnost zobrazují.

Jedno české:

Pro anglicky hovořící: