2°C
Studio Cube se nachází hodinu jízdy rychlovlakem od Soulu a je největším filmovým studiem v Jižní Koreji. Je rozlehlé, elegantní, ale také patřičně neosobní – chrám z oceli a skla, který jen málo naznačuje, co se nachází uvnitř. Bezpečnostní opatření jsou přísná. Osobní elektronická zařízení nejsou povolena. Telefony končí v zapečetěných sáčcích. Ochranka (i když ne v růžových kombinézách) hlídá prohlídku nové řady seriálu Hra na oliheň. Než vstoupíme, připomeňme si veleúspěšný seriál, který trhal rekordy sledovanosti první řadou.
V té desítky lidí v nouzi, většinou životních ztroskotanců, kteří nutně potřebují peníze, obdrží záhadnou výzvu k účasti ve hře. Celkem 456 účastníků ze všech společenských vrstev pak na tajném místě hraje hry s cílem vyhrát 45,6 miliardy wonů, tedy asi 842 232 000 korun. Každá hra je sice tradiční korejskou dětskou hrou, důsledkem prohry je tady ale smrt! Vítěz může být jen jeden. Napůl tak i my očekáváme, že dostaneme kartičku, na níž bude jen trojúhelník, kolečko, čtvereček a telefonní číslo, a pak nás zavřou…
Místo toho nás vítá výkonná producentka a generální ředitelka Studia Firstman Kim Ji-yeon: „Herci a štáb do natáčení druhé série opravdu vkládají srdce i duši. Doufám, že nás budete sledovat a fandit nám!“ A pak se s námi můžete vydat do jedné z nejznámějších televizních scén. U schodů do bludiště se dozvíte, že ve druhé sérii Hry na oliheň se diváci skutečně vrátí na ostrov, aby si zahráli další kolo nejslavnější hry na světě. Režisér Hwang Dong-Hyuk, tvůrce seriálu, nás uvádí do děje. „To vám můžu říct. Pokud jste viděli první sérii, pravděpodobně víte, že Gi-Hun (Lee Byung-Hun) ve finále nenastoupí do letadla. Má 45,6 miliardy korejských wonů, ale do letadla se nedostane. A říká nejhlavnějšímu: Já si vás najdu,“ připomněl exkluzivně pro Blesk.
„Druhá série je o jeho cestě. Chce zjistit, kdo za vším vězí, kdo je hostitel, který za těmi hrami stojí. A znovu se do nich vydává, aby je odhalil. To je tedy hlavní dějová linie druhé sezóny. A to je důvod, proč jsme se vrátili na natáčení,“ říká režisér. Scéna Maze Stairs je uzel růžových schodišť inspirovaných umělcem MC Escherem, jimiž jsou soutěžící vedeni na cestě do hry. V reálném životě je pro návštěvníky stejně dezorientující jako pro soutěžící ve Hře na oliheň.
Než se zorientujete, co je východ a co vchod, oslepení růžovými a modrými stěnami, objeví se jako mávnutím kouzelného proutku výtvarnice Chae Kyoung-sun. „Tady to všechno začíná,“ říká s tím, že schody do bludiště byly první kulisou, kterou navrhla (a také prvním krokem na cestě k získání ceny Primetime Emmy). Není však jasné, kam vedou – kulisy ani schody nemají zřejmé vchody ani východy. „Vchody a východy vás mají zmást,“ říká scénografka Chae. „Když režisér prvně viděl scénu, první, co řekl, bylo: Hej, kde je východ? Chtěla jsem, aby se lidé ztratili.“ Pro druhou sezónu seriálu byla dekorace zvětšena.
Schodiště bludiště je nyní vysoká kvádrová skulptura, tvořená z ostrých úhlů a vymalovaná v dnes již ikonické paletě cukrových pastelů Hry na oliheň. Designérka Chae se jen směje. „Po těchto schodech vyjdou jen ti, kteří přežijí!“ říká (protože ti, kteří byli ve hrách zabiti, jsou odneseni). Témata díla se odrážejí i v oddělení kostýmů, malé, jednoduché místnosti ve srovnání s rozsahem zbytku scén, protože téměř všichni v seriálu jsou anonymizováni uniformami. Jsou tu řady a řady slavných zelených teplákových souprav s bílými pruhy. Tady jsou růžové kombinézy, které nosí maskovaní strážci (a jsou růžové, ne červené, zdůrazňuje kostýmní tým).
„Vždycky jsem byl pro jednoduchost,“ říká režisér Hwang. „Víte, ty kruhy, křížky, vojáci a ty masky, vymýšleli jsme různé verze těch masek. Ale pak jsem chtěl ten nejjednodušší druh, nejjednodušší symbol, který by překonal všechny bariéry. A myslím, že počínaje jmenovkou, jako jsou symboly O, X a trojúhelník, je jednoduchost tajnou ingrediencí, aby to mělo úspěch.“ V oddělení kostýmů si můžete všimnout něčeho nového, ale stále se držího elementární ikonografie režiséra Hwanga: krabice s nášivkami s modrým O a červeným X, které jsou hráči nuceni nosit. Odhaluje to klíčovou část nové sezóny.
Do hry vstupuje mechanismus hlasování. Soutěžící budou rozděleni a následně označeni podle toho, jaké padne rozhodnutí. Budete volit X nebo O, ano nebo ne, zůstanete ve hře nebo ji opustíte? Na čí straně budete stát? „Chtěl jsem ukázat lidi, kteří se staví na stranu jiných,“ říká Hwang, „a nepřátelství, které mezi lidmi panuje. To jsem do druhé sezóny vložil jako symbol. S ním se v ní setkáte často.“ Jak zásadní bude toto rozhodování ve Hře na oliheň 2 se ukáže, když vejdete do dekorace ubytovny ve Studiu C. Je to klenuté vězení o rozloze 2235 m² s obloženými stěnami a půlkruhovým vchodem na jednom konci.
Vchod byl inspirován, jak říká Chae, jízdou dlouhými tunely – málo světla, zmatení, buď hledáte únik, nějaké světlo, nebo nevíte, kde přesně vyjdete ven. Během návštěvy vchod do ubytovny lemují dva růžoví strážci. Stojí zlověstně nehybně: i když víme, že jsou tu jen na oko, je na tom, že nás monitorují maskované tváře nejznámějších televizních hlídačů, něco zlověstného. Zbytek místnosti je obklopen známými postelemi, na kterých spí soutěžící ve hře. Po měsících natáčení už tolik postelí nezbývá. „Na začátku jich tu bylo mnohem víc,“ říká Chae. „Ale už spousta lidí zemřela.“
Ještě na začátku bylo v této místnosti standardních 456 lůžek Hry na oliheň, pro každého soutěžícího jedno. Trvalo prý týden, než je sem všechny přivezli. Pak postavili nový centrální prvek místnosti, velký box na podstavci s mašlí a tlačítkem O a X na boku. Je to dárek od šéfa her: hráči v nich budou muset hlasovat, aby rozhodli, kdo zůstane v dalším kole a kdo odejde. A tím vznikne konflikt.
Co všechno letos nachystal Netflix?
Přísně tajné pecky míří do vašich obýváků! Netflix, idh
Konflikty a rozdělení jsou na scéně všudypřítomné – když vycházíte z ložnice, míjíte obrovskou dlaždicovou mozaiku na stěně. Udělejte krok dozadu a uvidíte, že černé dlaždice vyznačují vzkaz v latině: Hodie Mihi Cras Tibi. Je to starobylý axiom (tedy tvrzení předem pokládané za platné), který lze vidět na náhrobcích ze středověku. Říká, že život je pomíjivý, ale mohlo by to být také motto Hry na oliheň 2: Dnes jsem to já. Zítra to budeš ty. Tak si vyberte.
