8°C
Porotkyní StarDance jste letos už pošesté. Baví vás to pořád?
„Ano. Začala jsem ve druhé řadě StarDance tady v Čechách, ale pak mě oslovili ze slovenské verze tohoto pořadu, že přesně takového člověka jako já hledají. Kývla jsem jim na nabídku a hodnotila i tam. Nejvíce mě na tomto typu pořadu baví lidi, kteří ho připravují, jeho vysoká úroveň a úžasná atmosféra.“
Liší se pro vás, když hodnotíte první pár daného večera od posledního?
„Těžké je to, že my během přímého přenosu vidíme jejich tanec úplně poprvé, na rozdíl od Slovenska, kde jsme je mohli vidět už na generálce. Proto na začátku nevím, s čím přijdou ostatní páry. Může se mi velmi líbit první tanec, ale když mu dám deset bodů, pak se lehce stane, že nějaký další bude o hodně lepší a já ho opět ohodnotím pouze desítkou, protože vyšší známku dát nemohu.“
Pokud se vám tedy hodně líbí první tanec, dáte mu raději nižší body?
„Snažím se s hodnocením pracovat tak, abych pořád měla rezervu.“
Stalo se vám, že jste zpětně litovala nižší známky, kterou jste udělila?
„Stalo se mi to. Samozřejmě, že se to snažím nějak v hlavě uspořádat. Jsem ráda, že velké slovo mají diváci. Ti rozhodují z padesáti procent a já mám na hodnocení soutěžících čtvrtinu z těch druhých padesáti, protože v porotě jsme čtyři.“
Máte favorita?
„V této soutěži je těžké mít favorita, protože zde nejde jenom o taneční schopnosti, ale i o sympatie, které má ten dotyčný pár u diváků. Samozřejmě porota se snaží hodnotit hlavně taneční stránku, ale i my máme emoce, někoho můžeme mít raději a někoho méně. Mně se líbilo v roce 2007, jak se velmi snažil Jiří Schmitzer. Ten tomu opravdu dával sto procent. Fandila jsem mu, i když tanečně na tom nebyl nejlépe, ale dělal obrovské pokroky.“
Letos vidíte největší pokrok u koho?
„U Lukáše Pavláska. Přestal dělat srandičky a opravdu se snaží tancovat. Leoš Mareš měl zatím šťastné role, všechny ty Travolty, Casanovy a muzikály odtancoval skvěle a naprosto mu vyhovuje, když je schovaný za nějakou postavu.“
Kdo je podle vás z tanečního hlediska nejlepší?
Minulý týden jsme mohli vidět tance soutěžních párů s lidmi na vozíku. Jaký jste z toho měla pocit a co vás na tom nejvíce překvapilo?
„Pro mě to bylo úplně normální. Máme klub pro vozíčkáře i v Hannoveru a často jsem tam chodívala. Celý večer měl úžasnou atmosféru a velmi se mi líbil.“
Líbí se vám herectví u tance?
„Já myslím, že není nutné. Tanec je dobrý, když je autentický. Tanečníci, co jsou opravdu dobří, nedělají žádné grimasy. Očekávám to hlavně u profesionálních tanečníků, ale těším se, až i soutěžící přestanou hrát divadélko a budou sami sebou.“
Překvapilo vás, že někdo vypadl?
„Myslím, že ten, kdo vypadl, vypadl podle očekávání.“
Žijete v Německu, znala jste osobnosti, které tančí v letošním StarDance, předtím?
„Neznala. Já jsem třeba nevěděla, kdo je Leoš Mareš. Vlastně ho neznám dodnes, jenom z přímých přenosů nebo ze zákulisí. Jeví se mi jako velmi milý, skromný, tichý člověk.“
Tichý? To je překvapivé. Je důležité být u tance pokorný?
„Ne, myslím si, že by člověk měl být u tance takový, jaký je.“
Žádný pokrok u něj nevidím, chová se, jako kdyby měl totální hluch a chyběla mu kolena a pánev.
