7°C
Které hodnocení vás nejvíce překvapilo?
Schneiderová: „No jive.“
Dědík: „My jsme od poroty dostali už ve třetím kole tři desítky a jednu devítku, což snad v historii této soutěže takto brzy ještě žádný pár nedostal.“
Schneiderová: „To nám vyrazilo dech. Jsem amatér, takže je i pro mě veliké překvapení, co všechno mě Marek naučil a co jsem schopna pohybově zvládnout. Nejspíš na tom má zásluhu i fakt, že mě Marek moc nechválí.“
Vy Jitku nechválíte?
Dědík: „Na naučení tance je málo času, takže se snažím s chválou šetřit. Je těžké odhadnout, jestli ten tanec Jitka zvládne dobře. Na trénincích to může jít, ale když pak vystoupíme před publikem, nemusí se to povést.“
Každopádně vy jste porotu vždycky zaujali. Minule jste dosáhli maxima bodů. Čtyři desítky.
Schneiderová: „To se nám podařilo spojit všechny komponenty. Super kroky, rytmiku, perfektní dynamiku a geniální výraz.“
Dědík: „Dosáhli jsme takového našeho nebe.“
Bylo to náročné?
Schneiderová: „Když se dívám v neděli na záznam ze sobotního tančení, tak jsem často překvapena sama sebou. Vypadá to tak lehce, ale neuvěříte, jaká muka při tom prožívám. Houby lehkost. Snažím se neustále držet uvolněný výraz, pořád jsem v napětí, tělo v tenzi, ale musím dělat, že je to pro mě naprosto přirozené.“
To musí být těžké. Když se zkrátila doba tréninků, změnil se výukový postup?
Schneiderová: „Trénujeme už od neděle. Někdy i dvoufázově. Dopoledne tři hodiny, večer tři hodiny. Protože od čtvrtka už nic neuděláme. Já mám představení, natáčím seriál, Marek učí.“
Kolik hodin spíte?
Dědík: „Málo.“
Schneiderová: „Pět hodin, a když se mi podaří sedm, tak jsem happy.“
Přitom to vypadá, že vy se ani tolik snažit nemusíte, že máte pohybovou průpravu…
Schneiderová: „Nemám. Mám akorát lepší koordinaci, protože jsem měla pohyb na JAMU.“
Dědík: „To je ale úplně jiný druh pohybu. Na konzervatoři dokonce žákům zakazují dělat společenské tance, protože jim to rozhodí celé tělo.“
Schneiderová: „Dělám to nejlépe, jak můžu, to je vše. Možná je to tím, že jsem v sobě objevila velikou lásku k tanci. Našla jsem se v něm, což u mě není běžné. Jako dítě jsem například začala závodně plavat, ale to mě nebavilo. Potom jsem hrála volejbal, ale tam zjistili, že jsem moc malá, a atletika mě vůbec neoslovila.“
Dědík: „To mě atletika baví. Na základní škole jsem v ní vynikal. Nejlepší jsem byl ve sprintu.“
Schneiderová: „Díky tomu má v těle ohromnou dynamiku, pomocí které dělá rychlé otočky. “
Vy jste oba Berani. O Beranech se ví, že jsou tvrdohlaví, už jste se někdy střetli?
Schneiderová: „Já jsem tvrdohlavá jenom v okamžiku, když vím, že mám pravdu.“
Dědík: „A já jsem tvrdohlavý také, když vím, že mám pravdu.“
Schneiderová: „Přesto se nehádáme, protože si ho velice vážím. Když mám vedle sebe lidi, kterých si vážím, tak jsem jako beránek.“
Dědík: „My jako Berani neutíkáme od problému, když nám něco nejde, snažíme se to překonat a zvládnout.“
Schneiderová: „Jsem sice starší a zkušenější než Marek, ale mám k němu obrovský respekt, proto držím hubu a krok.“
Být trenér znamená být také dobrý psycholog. Vycítíte, když je Jitka unavená?
Dědík: „Ano, samozřejmě. V tu chvíli dáme pauzu a jdeme třeba na kafe.“
Schneiderová: „Hlavně ví o mně úplně všechno. Zná můj diář, ví, kdy budu točit, co jsem ten den měla za sebou, a s ohledem na to přizpůsobuje trénink.“
Jaká je nejlepší taneční vlastnost Jitky?
Dědík: „Smysl pro rytmus, umí se hýbat na doby a nikdy nejde mimo ně, i když kroky nezná.“
A největší problém?
Dědík: „Různé technické aspekty, které se nedají naučit za čtyři dny, které máme pro tanec vyhrazené. Snažím se vysvětlit aspoň základní věci a navíc všichni účastníci se musí naučit přepínat.“
Schneiderová: „Netušila jsem, že mi tohle bude dělat takové problémy. Klasika jsou ladné, vznešené pohyby a latina rychlé, trhané.“
Jaká je nejlepší trenérská vlastnost Marka?
Schneiderová: „Marek má nadhled. Ví, co tato soutěž obnáší, a nezatěžuje mě věcmi, které jsou zbytečné. Dobře staví choreografie a umí učit. Důležité také je, že udržuje pohodu.“
Dědík: „Mohl bych Jitku během minuty dostat do stresu. Je to velmi jednoduché, když bych neustále ukazoval na to, co jí nejde, proč tohle nezvládá, nebo bych jí připomínal, že ten pohyb už přece uměla, tak proč jí to teď nejde?“
Schneiderová: „Mimochodem tuhle větu už jsi mi řekl.“
U čeho jste se nejvíce zasmáli?
Dědík: „My se pořád smějeme.“
Schneiderová: „Třeba u slowfoxu jsem měla udělat otočku, a tak jsem se tam zapotácela, že jsem u toho vypadala jako opilá.“
Stydíte se někdy před Markem?
Schneiderová: „Stydím. Když třeba trénujeme nějakou figuru, mně to nejde, ale snažím se a v jeho očích vidím, jak na mě kouká a přitom mě v duchu lituje. Jako by říkal: ‚Chudinko, ty se tak snažíš, ale marně‘.“
A pokoušela jste se někdy něco ošidit?
Schneiderová: „Ne, to nemohu, to bych pak nezatancovala. Já jsem na něm úplně závislá.“
Dědík: „Přesto občas vymyslí i něco sama.“
Schneiderová: „Například přijdu s nějakým příběhem, který bychom mohli odehrát, předvedu mu ho herecky a on potom k tomu vytvoří choreografii. Ale jinak jsem mu naprosto oddána, což je úplně proti mé povaze.“
Je pro vás důležité, v jakém pořadí tancujete?
Schneiderová: „Je. Tancovat jako první není úplně ideální.“
Dědík: „Ta koncentrace totiž musí být daleko větší, protože lidé se teprve začínají usazovat u televizí a nedávají ještě tolik pozor.“
Schneiderová: „Proto si myslím, že nejlepší je tancovat uprostřed.“
Kdo určuje pořadí?
Schneiderová: „Dramaturgie na generálkách.“
Dědík: „My jsme si zažili tancovat jako první i jako další v pořadí, takže máme možnost porovnávat.“
Jak důležitá je pro vás hudba?
Schneiderová: „Hudba je zásadní. Hned na začátku jsem si říkala, že jestli mi dají někoho, kdo mě bude nutit tančit na nějaké odporné ‚popiny‘, tak mě to bavit nebude.“
Dědík: „My jsme na začátku hodiny a hodiny hledali muziku, která by se nám líbila.“
Schneiderová: „Neustále jsme si posílali různé písně přes internet, než jsme se shodli na těch, které se nám oběma líbí a půjde na ně tancovat daný tanec. Teď si hudbu užíváme a někdy nám hraje po celé tři hodiny tréninku.“
Dědík: „A nepouštíme si jenom hudbu, na kterou tancujeme, ale také hudbu na uvolnění.“
Schneiderová: „Například jsme tancovali čaču na Daru Rolins a její píseň Čo o mě vješ. U toho jsme se váleli smíchy. Je to pro nás takové psychické uvolnění, protože čím výše se nám daří postupovat, tím větší cítíme tlak.“
Kromě publika vás bedlivě sleduje i vaše devítiletá dcera Sofie. Vídáte se vůbec?
Schneiderová: „Samozřejmě, snažím se maximálně fungovat jako máma. Chodí se mnou na tréninky, když potřebuje být víc se mnou.“
Dala vám dcera nějakou radu do soutěže?
Schneiderová: „Dcera, babička, rodina, celé Znojmo mi radí. Sofinka mi říkala, že mě to musí těšit.“
Marku, závidí vám kamarádi, že tančíte s Jitkou?
Dědík: „Závidí. Všichni by chtěli tancovat s Jitkou.“
Schneiderová: „Vážně? To jsi mi neřekl.“
Dědík: „Já jí to moc říkat nemůžu, aby jí to nestouplo do hlavy.“
A vám závidí kamarádky Marka?
Schneiderová: „Ano, on umí skvěle vést a tančit s ním je ohromující zážitek. Moje kamarádky by si to hrozně chtěly zkusit. Přemlouvaly mě, abych ho někdy přivedla, ale to mu nemůžu udělat, protože by se cítil použitě.“
Dědík: „Abych se přiznal, já mimo práci tančím málo. Nejhorší tanec, který jsem tančil, byl, když jsem vystupoval na nějaké akci a potom majitel firmy chtěl, abych tančil s jeho manželkou. Ne že by to neuměla, ale připadal jsem si tak trochu použitý. Nerad odmítám někoho, kdo chce se mnou tancovat, proto raději včas mizím.“
A vy jste někdy někoho odmítla?
Schneiderová: „Samozřejmě, asi stokrát.“
Dědík: „A pak že nejsi namyšlená.“
Schneiderová: „Co je na tom špatného, když si chci dobře zatancovat a ten, co pro mě přijde, se mi nelíbí nebo není dobrý tanečník?“
!!!
