Úcta k majestátu prezidentského úřadu rapidně klesá. Její propad je alarmující a to je pan prezident Zeman na Pražském hradu teprve od března. Jeho předchůdci, jež po pádu totality v čele státu stáli, ale měli zcela jiné skóre respektu, obliby. Václav Havel dosáhl v počátcích osmdesát procent (nutno říci, že to bylo době euforie devadesátých let), důvěryhodnost Václava Klause se v jistém období vyšplhala i nad šedesát. A i v čase, kdy tito pánové vzhledem k limitu role prezidenta ze scény odcházeli, se jejich obliba u občanů pohybovala kolem čtyřiceti procent.

Miloš Zeman se za pouhých devět měsíců v úřadu prezidenta dopracoval k tristním patnácti procentům. Což je bizarnost, pro jeho odpůrce satisfakce, ale stále je tu fakt, že funkční období prezidenta trvá pět let!

Ivana a Kate

Svou úlohu ve veřejném mínění sehrály jistě i Zemanovy ženy. Zatímco dříve nenápadná Ivana Zemanová ve své nynější roli obstojí skvěle, lépe než sebestředný choť, dcera Kateřina, jež si kosmopolitně říká Kate, tápe. Neurozená Kate, jež si vzala prince Williama, naše Kate, která se z paneláku ocitla na Hradě… Mimochodem řada kuloárních komentářů se shoduje na tom, že táta svou Kate v tažení na Hrad tvrdě zneužil bez ohledu na to, jaký dopad to na ni bude mít.

Jistý politik, jenž svého času řídil jako premiér náš stát, poznamenal, že není třeba se Zemanem bojovat, komentovat jeho trapasy, zavdávat si s odsudky jemu nakloněných občanů. Prý je jen otázkou času, kdy se vůči němu vyhradí levicově smýšlející intelektuálové, média jej přestanou propagovat, odváží se ke kritice podpořené fakty… A na jeho slova, zdá se, došlo. Dřív než by se mohlo zprvu zdát.

Kultura bůčku nefunguje

V politice je to jako ve filmu – hollywoodskou cenu Oscara získávají snímky, jež osloví vzdělance i analfabety, s nadsázkou řečeno. Společnost je sice co do vzdělání, sociálního postavení, životního stylu přirozeně vrstevnatá, ale na jistá témata slyší kdekdo z ní. Miloš Zeman se v prezidentských volbách o takový masou přijímaný oscarový film pokusil.

Chvíli se zdálo, že jej natočil, i když mnozí jeho dílko označili za brak, měli k  umělecké kvalitě výhrady. Ale tak už to bývá - umění a popularita se mnohdy míjí a Miloš Zeman má z podstaty ke kultivovanosti daleko. Všechno tedy vlastně bylo v pořádku. Lidovka, která zabrala. Jenže trhákem byla chvíli, dnes je na odpis.

Otázkou je, proč k takovému propadu tak rychle došlo. Miloš Zeman měl a má přece image tzv. obyčejného chlapa, který ze sebe nedělá lepšího. Hulí, pije, tlačenka mu nesmrdí. Nejezdí na jachtě jak lumpové v Toskánsku, ale na českém rybníku ve člunu. Konečně jeden z nás, konečně někdo s ním se můžeme ztotožnit… Přesto bohorovný tatíček lidu ztrácí důvěru i u těch, co jej na Hrad nominovali. Z necelých tří miliónů jeho volebních příznivců jej vnímá pozitivně malý zlomek voličů.

Odpověď na otázku je jednoduchá. Populistické a poněkud kontroverzní prohlášení Zemana, že je prezidentem dolních deseti miliónů nestačí. I průměrný dav, jenž kultivovanost, etiku, dobré vychování v kruté existenční bitvě nijak neřeší, potřebuje, aby na Hradě kultivovaný prezident byl. Protože tak by jim dal šanci uvěřit, že vyvoleným se může stát i obyčejný člověk v kostkovaných bačkorách. Zkrátka všichni potřebujeme vzor. Alespoň člověka, jež si i s výhradami respekt zaslouží. Nejde o virózy, noční narážení do zdí, samolibost, aroganci, nešťastné bonmoty, pokud budou, jak se říká, vyvážené. Budou image pikantně kořenit. Ale tak to není. Většina národa má dojem, že pan prezident nám dělá ostudu.