9°C
Od muže , který o sobě s oblibou říká, že má umělecké sklony a ambice, zajímá se o design, navrhuje nábytek a dokonce píše básně, bych při jeho finančních možnostech a světoběžnictví čekala víc.
Bohužel skříň pana Dalíka je mixem elegance a lacině efektní, na výrazných značkách, potiscích, nášivkách postavené (tak trochu kolotočářské) garderoby. Ostatně noblesní uměřenost mnohdy chybí i Dalíkově projevu, který je spolu s oblečením součástí image. Příkladem budiž to, co říkal na téma svého life stylu: „Mám rád prvorepublikový funkcionalismus a indrustriál. Doma mám Loosovu i Corbusierovu lenošku. A v kuchyni mám obrovský větrák z neopracované oceli z New Yorku padesátých let. To je můj vkus!“ A k svému čtenářskému gustu ve stejném rozhovoru pro iDnes podotknul: „Mám doma obrovskou knihovnu náročné intelektuální literatury. Téměř nečtu prózu. Spíš literární eseje, svazky o umění. Celého Platona jsem přečetl třikrát!“
K takové exhibici s vysoce frekventovaným slovesem MÁM, nelze co dodat. Má stejné (ne-li horší) poselství jako značkami křečovitě prezentovaná móda snoba, jemuž z přepychových polobotek čouhá sláma buranského frajera.
