9°C
Loni, kdy skandální, dějově řídká, formou deníčku prvoplánově napsaná Tajná kniha Ireny Obermannové vyšla, Dagmar Havlová roli dámy ustála. Nakolik byla dobrou herečkou, jak moc se kvůli sobě a také kvůli nemocnému manželovi ovládla, těžko říci. Ale lidé jí blízcí tvrdí, že neměla daleko k zhroucení.
„Prožívala hrozné období. Cítila se poníženě jako každá ženská, kterou muž podvádí. A navíc, tohle špinavé prádlo se pralo na veřejnosti. Byla bezmocná o to víc, že věděla, jak na tom Vašek se svým mužstvím vinou podlomeného zdraví je. Ale měla snad jeho egu ublížit, choulostivou realitu vykřičet do světa? Tak raději mlčela. Navíc Václava humbuk kolem Tajné knihy totálně zdeptal, přitížilo se mu, jeho stav byl kritický. Ona se snažila ho z krize dostat a zároveň na něj měla vztek. Celé noci nespala. Kdyby bylo na ní, dala by průchod emocím, povaze, kterou má, a Obermannové vyškubala vlasy, co tenkrát měla, pěkně ji profackovala. Ale ona to neudělala,“ řekla mi jistá přítelkyně Dagmar, kterou samozřejmě nemohu jmenovat.
Ostatně to všechno mi nepřímo potvrdil i rozhovor s Dagmar, jenž loňský podzim na svatbě naší kamarádky proběhl. Vyplynulo z něj, že pokud by někdo mohl vyprávět o nocích plných vášně s dramatikem Havlem, tak ona. Nikoli paní Obermannová. Věřím tomu, že vášeň lásku herečky a glorifikovaného dramatika, který byl také vyhlášeným proutníkem, uvodila. Shodou osudových zvratů přivedla k oltáři. A probůh nebuďme moralisty, neboť takovou genezi má kdejaký manželský pár...
S domněnkou paní Dagmar, že Irena Obermannová s možnou smrtí Václava Havla kvůli jeho podlomenému zdraví kalkulovala, protože lepší publicitu si přát nemohla, licitovat nechci. Nicméně tahle teorie není až tak od věci. Stejně jako tvrzení, že Obermannová odchod Václava Havla z tohoto světa urychlila.
O to víc překvapuje, že Obermannová, která v případě Tajné knihy jako spisovatelka, ale i jako člověk selhala, píše – jak Blesku z dovolené v Jeruzalémě potvrdila - další pokračování. Prý ji k němu vyprovokovalo ostré vyjádření Havla, jenž jejich milostný románek rázně popřel. A rovněž reakce pohoršené veřejnosti, která deník zpochybnila a Obermannovou mnohdy označila za hyenu. Za lhářku.
Co chce v druhém dějství své zpovědi Obermannová předvést, těžko říci. Prý nepůjde ani tak o zesnulého exprezidenta (tady už nic víc nevytěží), ale spíš o její niterné pocity. „Bude o Václavu Havlovi, ale víc o mně. O tom, co se se mnou po vydání knihy dělo,“ naznačila Blesku spisovatelka.
Do jaké míry je Irena Obermannová šílená a nakolik zoufale potřebuje další prachy, je otázka. Každopádně Dagmar Havlová, je do téhle absurdní hry - škváru s ambicemi romantické klády - zatažená. Měla by i nyní zůstat statistou.
Na koridu, ať už faktickou, či pomyslnou, s Irenou Obermannovou zapomenout. Obermannová v ní vykrvácí sama. Asi tak nějak. Stačí, aby si Dagmar Havlová, která nebere telefon, počkala. A pak někdy napsala své memoáry. Nejen o Václavovi. Nepochybuji o tom, že budou bestseller. Máte snad jiný dojem, milí čtenáři? Diskutujte na Blesk.cz. i na Facebooku>>.
