7°C
Před pěti lety jste mi v rozhovoru přiznal, že u počítačových her vydržíte i celé odpoledne. Hrajete je stále i teď, když máte malé dítě?
„Slabost pro computerové hry mám stále, ale moc času mi na ně teď nezbývá. Dostanu se k Xboxu někdy na dvacet, někdy spíše na deset nebo i jen dvě minuty. To by se mi každý pařič vysmál. Musí mi stačit, když si to někdy otevřu a popojedu panáčkem o sto virtuálních metrů.“
To vás ten malý tak zaměstnává?
„Novorozený Davídek se pomalu probouzí do světa a hledá, kde by se napil a kdo by ho přebalil, tak tam zatím moc sloužit nemohu. Ale to, že se mi narodil syn, neznamená, že jsem přestal být otcem předešlých dětí. A také už mám jedno vnouče a brzy bude druhé. Dobře vnímám, že mé děti nesou rozpad rodiny velmi těžce, zejména Natálka, a tak se snažím jim to všemožně ulehčovat.“
Jak?
„Natálce například každé pondělí hlídám Vincenta. Vždy odpoledne se touláme Prahou a objevujeme různá zákoutí. Jessiku jsem během jejích psychologických studií navštívil v USA a trochu ji uklidil ten rumraj v bytě. S Mikim bych zase rád v únoru vyrazil do Dubaje na mrakodrapy, které má rád.“
Snažíte se dětem svou nepřítomnost vynahradit?
„Cítím zvýšenou odpovědnost za děti a svým způsobem i za osud bývalé manželky Marshy. Člověk udělá spoustu chyb, ale pokud má schopnost je reflektovat a vyvodit z nich pro sebe důsledky, je vždy šance na nápravu. Chci věřit, že čas s mou pomocí všechny ty rány vyléčí. Všechny svoje děti hluboce miluji a nehodlám je zanedbávat.“
To už vám asi nezbyde moc času na skládání...
„Ano, mám míň času na skládání a nesu to dost těžce. Nicméně se to pokusím všechno skloubit, protože mám objednávku na klasický balet pro jedno slovenské divadlo. Vynasnažím se komponovat od šesté ranní do dvou, abych měl odpoledne a večer pro své blízké. Jsem si jistý, že Lejla bude mít pro mou práci pochopení. Ona sama je hyperaktivní − v Keni má rozpracovaných asi deset charitativních projektů, ke kterým se hodlá vrátit.“
Starší pány prý otcovství omladí. Co myslíte?
„Je to možné, člověk určitě musí psychicky omládnout, když žije život »mladé« rodiny. Někdy bych se ale rád někam »zabroukoval« a jen seděl nad notovým papírem, protože cítím, že toho času na skládání mi už tolik nezbývá. Také ale čím dál častěji přemýšlím o tom, že jsem byl ve svém prvním manželství s Marshou možná dost sobecký. Veškerý náš rodinný život se točil v podstatě kolem mé osoby. To budu muset, v rámci možností, poopravit a lépe plnit své partnerské i otcovské povinnosti.“
Jaké?
„Povinností a úkolů kolem novorozeněte je spousta a každý rodič to zná. Před tímto rozhovorem jsme například byli s Lejlou a se synem na Bulovce u našeho přítele docenta Chomiaka, skvělého ortopeda. Davídek je naštěstí v pořádku.“
Bude mít Davídek chůvu?
„Před chvílí jsme měli schůzku s jednou paní, která by k nám v budoucnu měla občas zaskočit.“
V prosinci zemřel váš přítel Václav Havel. Co soudíte o kritice, že byl pokrytec, protože mluvil o morálce a sám žil nemorálně?
„To nemohu potvrdit. V zásadních věcech nikdy neuhnul od svých názorů. Hodnot, které prosazoval, jsem si vždy hluboce vážil, zejména v oblasti lidských práv, svobod a také povinností. Ale byl jen člověk – i on někdy podléhal neřestem. Já jsem se ho nikdy neptal na jeho vztahy se ženami, měli jsme tolik jiných témat a mě vlastně ani nikdy moc nebavilo šťourat se v soukromí svých přátel. Vím jen, že hluboce litoval skandálu kolem knihy paní Obermannové, mrzelo ho, že tím ublížil Dáše, kterou opravdu miloval. Jsem přesvědčen, že tato aféra jeho smrt urychlila. Jeho zdravotní stav ovšem částečně vyvracel to, co bylo v té knize napsáno a sám Havel to také zpochybňoval.“
Byl Havel příležitostný narkoman, jak je mu nepřáteli přisuzováno?
„Mohu mluvit jen ze svých zkušeností. Kromě cigaret jsem ho nikdy s žádnou drogou neviděl. Ani marihuany se v mé přítomnosti nikdy nedotkl. Možná že něco zkoušel v mládí, ale to jsme dělali všichni. V každém případě v době od roku 1989 žádným drogám neholdoval, tím jsem si jist.“
A co náklonnost k alkoholu? Jeden bývalý chartista pustil do oběhu zprávu, že když v devadesátých letech navštívil Havla v nemocnici, měl pokoj nacpaný alkoholem.
„V průběhu sametové revoluce, jeho prezidentského období i později jsem se stýkal s Václavem relativně často. Neříkám, že si občas nedal pivo nebo víno, nebo i panáka, ale vždy jsem měl pocit, že zná svou míru. V nemocnici jsem ho byl navštívit také mnohokrát, nikdy jsem tam žádné lahve neviděl. Pravda, pod postel jsem mu nekoukal a skříňky také neotvíral.“
Nikdy jste ho neviděl, že by přebral?
„Kdo nikdy nepřebral? Ale u Havla jsem to pozoroval skutečně minimálně. Příležitosti k opití by přitom byly − organizoval jsem mu např. přes sedmdesát setkání ve vile Amálie. Po těchto pětihodinových debatách, kterých se účastnili Havlovi přátelé, vysocí politici i odborníci a které končily vždy pozdě v noci, se nakonec většinou pořádala tzv. hodnotící tečka, kde se už mohlo volně popíjet. Havel si vždycky dal ale jen jednu nebo dvě malé becherovky a to bylo vše. Václav byl taky kmotrem mého syna Michaela a třikrát s námi slavil Silvestra až do pozdních nočních hodin. Ale nikdy se neopil.“
To, co říkáte, je trochu v rozporu s jinými svědectvími…
„Nevím. Toto je má zkušenost. On měl těžký život, pronásledování, vězení − netvrdím, že v době disentu a undergroundu nepil třeba víc. Ale u toho jsem nebyl. Choval se vždy přirozeně, rád poseděl s lidmi u skleničky. Lidé chtějí, aby jejich oblíbenci byli lidoví – a přitom, aby byli téměř svatí. Ale to dost dobře nejde dohromady.“
Nebyl Havel moc měkký?
„Havel byl založením laskavý člověk. Připomínal mi doktora Galéna z Čapkovy hry Bílá nemoc. To byl taky slušný a milý člověk. Ale když měl baronu Krugovi píchnout protilátku proti bílé nemoci, laskavě, ale pevně mu řekl, že mu ji dá, pouze pokud ukončí válku. Havel dokázal, pokud to bylo nutné, rozhodovat velmi rezolutně a dokázal lidem kolem sebe sdělit i to, co dosud považovali za nepřijatelné.“
Konkrétně?
„Pamatuji si situaci, kdy k němu v revoluční době přišel nový ředitel televize Miroslav Pavel. Ústně dostal takovou »nakládačku«, že jsem Havla vůbec nepoznával. To, že byl slabý nebo měkký, je mylná představa. Jiná věc je, že nesmlouvavý byl jen v případě krajní nutnosti a asi nerad. Když tehdy Pavel odešel, Havel říkal: »Dali jsme mu asi víc, než unese, aby nám neskočil z mostu!« Bylo mu ho prostě lidsky líto, ale musel to udělat.“
Po Havlovi přišel jiný prezident, Václav Klaus. Máte k němu stejnou náklonnost?
„To nemohu říci. Už proto, že jsem byl chtěnechtě vtažen do napětí mezi Václavem Klausem a Václavem Havlem. Ještě za Havlova prezidentství jsem byl spolu s dalšími označován za člena »hradního bratrstva«, což mi vadilo více než pozdější rádobyvýsměšné označení »pravdoláskař«. Na tuto druhou »značku« jsem vlastně hrdý, protože ti, co na nás v tisku pokřikují »pravdoláskaři«, tedy pravděpodobně preferují lež a nenávist. Nakonec s tímhle Havlovým akcentem na pravdu a lásku jsem se ztotožnil skoro nejvíc.“
Ale co vlastně máte proti současné hlavě státu?
„Já jsem vždycky kritizoval ten klausovský šťouravý euroskepticismus. Právo na něj ale určitě měl. Na co ovšem právo nemá, je nepodloženou argumentací a neutuchajícím zpochybňováním smyslu EU přivést naši zemi postupně do izolace, případně nás od Evropské unie odtrhnout a zvrátit tak celý polistopadový proces v oblasti zahraniční politiky. Pak už by stačilo jen fouknout a mohli bychom sklouznout zpět do ruského souručenství, ze kterého jsme se těžko vymanili. Možná že to takhle řečeno vypadá nepravděpodobně, ale objektivně vzato jiná varianta není pravděpodobná.“
