6. února je 60. výročí vlády britské královny Alžběty II. Stala se panovnicí po smrti svého otce Jiřího VI.m korunovaná ale byla až 3. června. Při této příležitosti proběhnou v Londýně velkolepé oslavy.
První velkou módní exhibicí Alžběty II. byl její sňatek se vzdáleným příbuzným, princem Philipem. Brala si jej v sychravém listopadu 1947, bylo jí pouhých jedenadvacet a na svatební róbu si musela ušetřit z přídělových lístků na látku. V té době se totiž země Commonwealthu z válečné bídy ještě nevzpamatovaly. A o to víc Alžbětiny vdavky poddaní vnímali jako příslib šťastné budoucnosti; záblesk obnovy britského impéria.
Pět let poté Alžběta po smrti svého otce, Jiřího VI., usedla na trůn. V manželství s Philipem, vévodou z Edinburghu, porodila čtyři děti. Tři syny a dceru Annu, kteří se na subtilnosti její postavy nijak nepodepsaly. A jen těhotenství v letech 1959 a 1963 byly důvodem, aby se nezúčastnila zahájení jednání britského parlamentu. Železná vůle dostát povinnostem královny je pro Alžbětu stejně příznačná jako obliba v sytých až zářivých pastelech. Dost často i květinových dezénech. Klobouk je v podstatě součástí všech jejích oficiálních outfitů a pokaždé je jedinečný. Téměř vždy artefakt. O bizarních modelech mistrů kloboučníků určených pro královské dostihy v Ascotu, nemluvě. Ale nutno říci, že Alžběta se stejnou - pro ni samozřejmou - noblesou nosí v neformálních chvílích na hlavě šátek uvázaný pod bradou. Účes s vlasy, jež jsou načechrané z čela, v podstatě nemění…
Malá křehká žena z Windsorské dynastie, Její Veličenstvo Alžběta II. má svůj osobitý, jejím společenským postavením nastavený styl. Velmi britský styl, který ctí tradici stejnou silou jako se stoickým klidem přijímá extravaganci. A možné společenské faux pas s grácií ustojí. Příkladem budiž trapas jenž se v roce 2010 udál na narozeninové oslavě bývalého řeckého krále Konstantina. Jejímu veličenstvu, čtyřiaosmdesátileté královně Alžbětě, se nejprve na kabelce přetrhl řetízek. Ona jej ale duchaplně zachytila v dlani a z taštičky udělala psaníčko. Horší už to bylo se skvrnami na blankytně modré toaletě. Objevily se na boku šatů a vše nasvědčovalo, že za ně může člověk, který se vedle ní nachomýtnul. Opravdu nepříjemný trapas. Zejména za účasti fotografů. Snímky fleků na šatech tenkrát obletěly svět. Alžběta nehnula brvou a v sídle Konstantinova syna pobyla ve společnosti jiné panovnické šlechty několik hodin. Její postavení jí nedovolilo zapochybovat. Byla suverénní, byla statečná.
Její veličenstvo, Alžběta II. stylotvornou ikonou není. Tou byla její nepovedená snacha, světem zbožňovaná a tragicky zesnulá kosmopolitní lady Di. Alžběta II. je královnou, která své úloze bytostně dostojí. Svou oblibou ve floristických vzorech evokuje vzpomínky na květovaný kartoun v anglických příbytcích – květy na závěsech, čalounění, termo obaly na čajových konvicích či poklopech na vajíčka na hniličko… Sytými pastely a koketními klobouky rozjasňuje mlhavé a deštivé dny. Alžběta II. je aristokratkou každým coulem a dobře ví, že jejím úkolem není udávat trendy, ale připomínat kořeny. Dělá to brilantně, má v tom praxi a s výjimkou velkých událostí se přirozeně snaží dostát modelu tradiční středostavovské Britky. Samozřejmě s ohledem na svůj pokročilý věk. A za to ji poddaní milují. Mimochodem – královna Alžběta je jedním z nejdéle vládnoucích britských panovníků. Déle vládla jen královna Viktorie.
