7°C
Kulturním programem doprovázená a účastí řady známých osobností podpořená akce, kde si všichni mohli koupit vánoční dárky z chráněných dílen a přispět tak na dobročinné projekty řady neziskových organizací, se již posedmé konala v prostorách Pražské křižovatky. V odsvěceném kostele sv. Anny na Starém Městě, kam je dobré se teple obléknout. Kdo by si chtěl při zpěvu vánočních koled uhnat z prochlazení zánět vaječníků či močového měchýře? Tady přece šlo o dobročinnost, nikoli módní show.
To si jistě uvědomovala i paní Dagmar, jež si zdraví váží a jeho osvětu aktivně podporuje. Proto si na akci, kterou pořádala a spolumoderovala, vzala vlněný rolák a kožené, jistě řádně vyfutrované kalhoty zastrčené do jezdeckých holínek. A temný outfit oživila jemnými náramky a především působivým zlatým náhrdelníkem, jenž se na černé ploše úžasně vyjímal.
Celek byl stylově čistý, všechno teoreticky sedělo. Až na volbu kalhot s příliš volnými nohavicemi evokujícími vzpomínku na tzv. totalitní mrkváče, které model srazily mimo módní hřiště - nadčasovou eleganci zkrátka daly do outu.
Ale jak bylo předesláno, tady nešlo o přehlídku, ale o charitu. Nicméně paní Dáša má pověst jedné z nejlépe oblékaných žen a proto jsou na ni kladeny vysoké nároky. Tady je nesplnila. Stane se...
Mimochodem, s paní Dagmar jsem měla nedávno možnost mluvit na svatbě naší společné kamarádky, režisérky Kopáčové, nyní Vrabelové. A ona mě v rámci konverzace ujistila, že pod toaletou, v níž tento rok předávala jednu z cen Magnesia Litera, neměla žádné umělé bradavky za tři stovky, kterými si ženy vylepšují vnady, jak jsem napsala.
„Já vůbec netušila, že taková věc existuje. Pokud se něco pod šaty s podšívkou rýsovalo, nebylo to nic umělého. Zřejmě jsem byla vzrušená,“ vysvětlila mi s jistou ironií Dagmar Havlová a na mě je, abych se jí při této příležitosti za mystifikaci omluvila. Kdejaká žena jistě Dáše její doprovodný projev vzrušení závidí.
