30°C
Aleši, jak to, že jste začínal tak hrozně brzo, už někdy v roce 1992, kdy vám bylo...
„Čtrnáct! Představte si to! Shodou okolností jsem se nedávno viděl se svojí daňovou poradkyní, kterou mám léta, a vzpomínali jsme na to, jak jsem ve čtrnácti začal pracovat v karlovarském rádiu Diana a byl problém, jak platit vlastně daně. Nikdo si nevěděl rady, jak to se školákem udělat!“
A to si vás troufli zaměstnat? Jak se to dalo skloubit se školou?
„Já byl divné dítě. Už ve druhé třídě na základce jsem vydával časopis. To ještě nebyly ani kopírky a jediná možnost, jak ho rozmnožit, byl cyklostyl. V šesté třídě se z toho pak stal deník, jmenoval se Reportáž. Prodával jsem ho před školou za korunu.“
Co tam bylo za reportáže? Už tehdy osobnosti?
„Kdepak, řešil jsem místní kauzy! Učitelky, když mě viděly s diktafonem, tak se přede mnou schovávaly! Třeba si vzpomínám, že nám zakazovali chodit během hodiny na záchod. Tak jsem jel do Sokolova za primářem urologie a udělal s ním velký rozhovor, co se může stát, když včas nejdete na WC. Moc jsem chtěl dělat novinařinu. Pak jsem šel na gymnázium a potom, v tom roce 1992, začalo v Karlových Varech vysílat první místní soukromé rádio. Bylo to jako zjevení. Chodil jsem se tam koukat, jak to vzniká, a pak se nabídl jako moderátor.“
Aleš Cibulka: Otevřeně o syndromu vyhoření! Ruply mi pojistky a tělo vypnulo Markéta Reinischová
Čím jste začínal?
„Nejprve takovým studentským vysíláním v sobotu odpoledne. A pak už v těch čtrnácti přišla nabídka na normální vysílání, soboty, neděle, ale i rána všedního dne. Zápřah to byl hlavně pro tátu, který mě vozil tam a zpátky, pak už jsem to kombinoval s autobusy a vlaky.“
Kolik jste třeba bral?
„Mám ještě první smlouvu, kde bylo třicet korun za hodinu, o víkendu padesát. V devadesátkách to byly slušné peníze, takže jsem od rodičů nikdy nepotřeboval kapesné, naopak jsem půjčoval já jim!“
Pak jste vystudoval Vyšší odbornou školu hereckou, takže jste chtěl být i herec?
„Vůbec ne. Hledal jsem po sokolovském gymplu, kde bych mohl studovat moderování, jenže nic takového tehdy neexistovalo. Tak jsem si dal přihlášku na DAMU, kde byla alespoň hlasová výchova a rétorika, ale pak přišla kolegyně, že v Praze otevřeli novou školu, kde učí i moderátory. Učila tam Eliška Balzerová, Nina Divíšková, Stanislav Zindulka a další. O rok výš studovali třeba Tereza Kostková, Klára Doležalová nebo Marek Epstein, mými spolužáky byli třeba Laďka Něrgešová nebo Petr Pěknic.“
Hercem jste tedy být nechtěl, ale sporadicky jste si přece jen zahrál...
„Po škole jsem byl jako hostující herec v Příbrami, v Karlových Varech jsem byl rok dokonce v angažmá, ale když vidíte svoje talentované spolužáky, prostě poznáte, že nejste dobrej. A tak jdete od toho.“
Pak přišel rok 1997 a angažmá na Nově ve Snídani s Novou.
„To tehdy ze Snídaně odcházela Dana Morávková, která otěhotněla, a hledala se náhrada. Na konkurz se přihlásilo 2500 holek a 700 kluků, a brala se jedna dvojice! Nás tam ze školy vyslala Eva Jurinová, my přišli, viděli ten nával a vrátili se. Když se nás pak na hodině herectví Verča Žilková, naše třídní, zeptala, jak jsme dopadli, dostali jsme vynadáno, že jsme odešli. Tak se šlo znova. Nakonec vybrali dvojice dvě – mě s Hankou Šimkovou, nejmladší dcerou Miloslava Šimka, a pak ještě jednu dvojici, kterou asi po třech vysíláních vyhodili kvůli chování toho moderátora, který byl neřízená střela. Perlička – byl to Leoš Mareš.“
Čím to, že k vám do pořadů se nechají zlákat takové osobnosti, které jinak nikam nechodí?
„Je to dlouhodobá práce. Ti lidé vaši práci dlouhé roky sledují, a pokud už s vámi něco podniknou, sledují, jestli je nezradíte. Jaké otázky pokládáte. To není o tom, že nesmí padnout otázka na tělo, ale musí to mít určitou formu a novinář musí vědět, o čem mluví a proč se na to ptá. Díky tomu do mých pořadů chodili či chodí Jiřina Jirásková, Jiřina Bohdalová, Iva Janžurová, Libuše Šafránková, Eva Pilarová, Viktor Preiss, Luděk Munzar, tedy ti, kteří se běžně pořadům typu talk show na hony vyhýbají.“
Je někdo, koho se vám zlákat nepodařilo?
„A víte, že snad ne? Ale jsou lidé, u kterých mi třeba v tu chvíli ani nedošlo, jaké osobnosti se těší mé důvěře. Třikrát byl třeba před Vánocemi v Toboganu hostem Václav Havel. Užíval si, že je v zábavném pořadu, a byl neskutečně vtipný. Třeba když jsme si povídali o hudbě a on mě zapřisáhl, ať nepouštíme ABBU. Já se divil, proč ji nemá rád, a on vyprávěl, že když byl ve vězení, že je jejich písničkami budili, a on je od té doby nemůže ani slyšet.“
Jste jedním z nejvytíženějších moderátorů. A té práce bylo najednou až moc...
„Odborně by se tomu řeklo totální vyhoření. V roce 2016, kdy mě to potkalo, se o tom ještě tolik nemluvilo. Sám bych nevěřil, jak může někdo vyhořet? Prostě beru jen tolik práce, kolik stíhám, co je na tom? Až dnes, poté, co jsme s Radkinem Honzákem napsali knihu o tomhle problému, tak vidím, kolika lidí se to týká.“
Jaký je to stav?
„Přestanou vás bavit věci, které vás do té doby bavily. I v soukromí. Práce je tolik, že už nemáte čas odpočívat, a tělo dává velmi pomalu najevo, že už nemůže. Vy si pořád říkáte – ještě tohle, ještě tohle, člověk si nepřizná, že už nemá energii. Ale tělo není hloupé... Honza Cimický, bez ohledu na to, co se kolem něj teď děje, mi tehdy neskutečně pomohl. Popsal to geniálně – jsme odmala zvyklí chodit si do studny pro energii, jenže ta pomalu ubývá, nedoplňuje se tak rychle, a najednou zjistíte, že jste na suchu. Nikdy bych netušil, že když padnete na hubu, že je to tak zlé.“
Aleš Cibulka je tváří nové OK TV: Upgradoval svůj legendární pořad! Petr Macek
Těžko se to asi popisuje...
„Zpětně si říkám, že to byla ta lepší varianta než infarkt nebo mrtvice. Ale trvalo mi tři čtvrtě roku, než jsem se z toho dal dohromady. Nebýt mého Michala, nevím, jak to zvládnu. Zápřah to byl tehdy hlavně pro něj a nikdy mu nepřestanu děkovat, jak mě z toho vypiplal.“
Změnil jste svůj život?
„Zažil jsem opravdu hnusný rok a už nikdy nechci spadnout zpátky. Lidé se diví, že klidně odmítnu i velkou práci, ale v sobotu po Toboganu prostě s Michalem (manželem Jagelkou – pozn. red.) odjíždíme na chalupu a jsme tam až do pondělí. Člověk totiž zjistí, že je nahraditelný a že rádio i televize vysílají klidně i bez něj dál. A vy to sledujete v klídku z chalupy a jste rád, že nejste mrtvej...“
20 let Toboganu!
● Na říjen chystá největší Tobogan všech dob ze Smetanovy síně Obecního domu, kde oslaví 20 let v pořadu.
● Na nově vzniklé televizi OK se vrátila jeho oblíbená talk show Sejdeme se u Cibulky.
● Na podzim vyjde už 17. Cibulkův kalendář pro filmové pamětníky, ale také kniha Slavné tváře českého filmu.
● Na 4. prosince připadá oslava 24 let společného života s Michalem.
