18°C
Moc rád vás vidím pohromadě ve Studiu Blesku. Jak se máte?
Felix: „Dnes jsme se potkali v Praze a řekli si, že zůstaneme až do večera spolu...“ (smích)
Dádo, jak se vám daří? Vidím, že máte nový účes a jste pohublá. Sluší vám to!
Dáda: „Děkuji. Musím to zaťukat, zatím je to dobrý. Snažíme se vyhýbat lidem, protože i kvůli Aničce už nechceme, abychom přinesli nějakou chřipku.“
Tak Felix se úplně lidem vyhnout nemůže, protože jde z kšeftu do kšeftu. Je to tak?
Felix: „Ano. Zrovna v noci jsem se vrátil z Krakova a strašně se mi tam líbilo. Vzpomínal jsem, jak jsem tam před čtyřiceti lety byl s Karlem Gottem a s kapelou. Měli jsme tam dobrotu, která se jmenovala kapr po židovsku. Čili takový sladší kapr s rozinkami. Krakov je nádherný město s hradem. A taky mě překvapilo, jak mají úžasné dálnice – úplně jsem jim to záviděl! My jsme v tom, řekl bych, zaspali.“
Tak určitě to jednou bude lepší.
Felix: „Budu rád, když se dožiju toho, že bude kolem Prahy dokončený okruh!“
Dádo, když je Felix dlouho na cestách nebo je často pryč, volá vám a vozí dárky?
Dáda: „Volá, ozve se a pak se vrátí. A dárky ještě někdy vozí, ano...“
Felix: „Já jsem dárek!“
Náš rozhovor vychází na Valentýna. Potrpíte si na svátek zamilovaných?
Felix: „Určitě se domluvíme, určitě jo. Teda mám takový zpožděný valentýnský koncert, který bude až třiadvacátého února v Pálffyho paláci v Praze s Terezou Mátlovou, dámským smyčcovým kvartetem plus klavírem. Na to se taky moc těším, a to bude ještě k Valentýnu.“
Dáda a Felix ve studiu Blesku Luboš Procházka
Dádo, ještě vám po těch letech Felix hraje doma?
Dáda: „No, on doma spíš cvičí. Takže to jsou opakovačky donekonečna... Už jsem si na to zvykla.“
Felix: „Cvičím nástroje.“
Felixi, jak se vám líbí Dádin nový účes?
Felix: „No, tak v prvé řadě jí vždycky k tomu panu kadeřníkovi odvezu, ano? Ale už nemám ty nervy na ni čekat, takže si pak vezme zpátky nějakou drožku.“
Dáda: „Mám to zkrácený hodně, asi o tolik mi to můj kadeřník Jiří Hrabal vzal...“ (ukazuje kus, o který je chudší)
Ale vidím, že v tom účesu záříte, takže se v něm cítíte dobře?
Dáda: „Ale jo, je to takovej ten můj kastrůlek.“
Mimochodem, co vy a práce? Dáváte si ještě pauzu? Nebo už vás něco v nejbližší době čeká?
Dáda: „Teď v sobotu. Bude to polopředstavení, polohostování. Budu jako host v talk show režiséra Tomáše Magnuska.“
Felix: „No výborně, s Magnuskem je to vždycky dobrý!“
My tady ve studiu vidíme krásnou rodinnou fotografii, vznikla debata o tom, kdo z dětí je komu podobný. Myslím, že oběma. Jak to vnímáte vy?
Dáda: „Máme to namíchané.“
Felix: „Když se podívám na moje fotky z doby, kdy mi bylo jako Felixovi čtyřicet, je to jedna ku jedný. Akorát jsem neměl takovou bradu.“
Na rodinné fotce je i Anička. Nemohu se nezeptat, jak se jí daří?
Felix: „Když něco potřebuje, vyskočíme a uděláme, co potřebuje. Ona je skutečně bojovnice a všichni držíme palce, aby měla to velký štěstí a tu mrchu zdolala!“
Dáda: „Chodí na chemoterapie. Teď bude mít ve čtvrtek další...“ (zlomí se jí hlas)
Dá se říci, že je to na dobré cestě?
(Oběma se derou slzy do očí...)
Necháme tu otázku bez odpovědi a budeme moc držet palce.
Felix: „Ano...“
Na dnešní natáčení jste přijeli s mužem, jehož sestra podlehla rakovině a otec rakovinu porazil. Stali jste se dobrými přáteli. Jak jste se seznámili?
Felix: „Právě díky tomuto silnému příběhu. Daniel Fiala se s odchodem sestry dodnes nesmířil, a začal proto vyrábět přírodní doplňky, aby lidé více pečovali o svou imunitu a snažili se nemocem vyhnout. Přidává výtažky z hub a bylinek do medu a my to s Dádou užíváme a hodně to pomáhá. A dali jsme to i Aničce...“
Užívá to?
Felix: „Předpokládám, že ano. Ale primární je samozřejmě léčba, kterou jí nastavili odborníci! Zkoušíme ale bokem úplně všechno, co jí pomůže... Řeknu vám jednu věc – měl jsem velkou artrózu palce a už jsem si myslel, že ani nebudu hrát na klarinet nebo saxofon. A pomohl mi takový kolagen, který jsem dostal od dvou přátel.“
Dádo, máte hodně smutné oči. Co vás drží nad vodou?
Dáda: „Nejvíc mi pomáhá naše vlčice a kočička Mi. To jsou tak úžasná zvířata, která nás milují bez jakýchkoliv výhrad. No a pak víra.“
Ve stresovém období prý hodně pomáhá i jóga. Cvičíte ji?
Dáda: „Necvičím, protože už jsem se za svůj život nacvičila hodně. Dělala jsem závodně sportovní gymnastiku a vlastně to tělo ještě žije z té podstaty.“
Felix: „Mám stacionární kolo a tam si dvakrát, třikrát týdně navolím kardioprogram na sedmadvacet minut. A když to skončí, jsem úplně zpocený. Pak se teprve osprchuju a jdu do světa.“
Myslím, že u vás v rodině nemůže být větší přání, než abyste byli všichni zdraví.
Dáda: „No, tak to je naše zbožné přání a doufám, že se nám splní, aby se Anička uzdravila. Já nevím...“ (oči má opět plné slz)
Felix: „Je to tak. Těžko se na to dá něco říct, protože všichni jsme v očekávání, jaký bude vývoj té léčby. Takže ještě není možné o tom nějak zásadně hovořit.“
Myslím, že bude skvělé, pokud vás opět jako celou rodinu uvidíme na jevišti, třeba jako před časem během vysílání rozhlasového Tobogánu s Alešem Cibulkou.
Felix: „To já dokonce přemýšlím o tom, že vezmu na jeviště i vnuka, který už hraje na klarinet, a vyhrál dokonce nějakou soutěž. Takže už se těším, že nechám něco napsat pro tři klarinety!“
Dádo, skončil bych rozhovor otázkou – nezlobí vás doma Felix?
Dáda: „Kdo si hraje, nezlobí, viď? (dívá se směrem na Felixe)
Felix: „Tak já nezlobím, já jenom hraju!“ (směje se)
