Jeho skon potvrdil Blesku jeho syn Martin. "Ano, je to pravda," řekl nám smutně.
Vlastimil Dejdar začal svůj dospělý život jako námořník. Po vystudování vojenské školy v Bratislavě pokračoval na námořní akademii ve Varně a následně skončil u Československé námořní plavby.
„Byla to krásná práce, sjezdil jsem celý svět a jako námořní důstojník jsem působil až do roku 1972. Poslední rok jsem pak vzal na loď i rodinu. Martinovi bylo tehdy šest let, šel do první třídy a dcera do třetí. Škola nám povolila, že je může učit manželka doma a pak udělali jen něco na způsob rozdílových zkoušek. Všichni jsme si ten rok moc užili, děti si psaly deník, dodneška ho mají,“ prozradil před lety webu Filmovamista.cz.
Po odchodu od námořnictva působil několik let v Okresním podniku oprav a služeb a následně zamířil do diplomacie. Pracoval v Indonésii, Jižní Korei či Kanadě.
Shodou náhod a z velké části díky synovi Martinovi se nakonec objevil i v komedii Slunce, seno, erotika, v níž si zahrál vedoucího italského družstva Zolliho.
„Jednou přijel Martin domů do Chrasti a říkal, že spolu budeme hrát ve filmu. Řekl jsem mu ,Jistě', ale nebral ho vůbec vážně a hned na to zapomněl. Pak byl nějakou dobu klid, až mi najednou přišel telegram z Barrandova, že se mám zítra hlásit na natáčení a číslo na produkci,“ vzpomínal po letech.
Nakonec si celou akci překvapivě užil. „Nejvíc jsem si rozuměl s Růžičkovými, byl jsem s nimi celý den a večer jsme pak seděli u nich na chalupě, kterou měli nedaleko Volyně. Ale v pohodě tam byli všichni,“ zavzpomínal.
Ačkoli herecké ambice nikdy neměl, před kameru se pak postavil ještě jednou. Ve snímku Stáří není pro sraby (2022) si opět zahrál po boku syna Martina, a tentokrát i vnuka Matěje (25), který se stejně jako jeho táta dal na hereckou dráhu.
