18°C
Víte, kolikátá jste byla letos v Českém slavíkovi? (24 – pozn.red.)
„Už mnoho let to vůbec nesleduji. Přijde mi, že postupem doby ztratil na významu a dnes je to jen názor určitého vzorku národa. Není to spravedlivé a vím o mnoha lidech, kteří hudbu sledují, ale hlas by nikdy neposlali. Popularita, oblíbenost a kvalita se tímto nedá měřit.“
Sama jste držitelkou řady ocenění, co pro vás znamenají?
„Měla jsem krabici, do které jsem si všechny tyhle ceny dávala. Sice si jich vážím, nesnižuju jejich hodnotu, ale nejsem samožer, abych to měla na poličkách. Ať to byli slavíci, Grammy, Bratislavské liry a Děčínské kotvy, prostě všechno možné. A když jsme se před 12 lety stěhovali z velkého bytu do několika menších, říkala jsem si, co s tím budu dělat, že to nemám kam dát. Tak jsem to odnesla k popelnicím a třeba to někomu doma dělá radost.
Během covidu jste si psala blog, který pak vyšel i knižně, jmenuje se Když skočíš, já taky. V jednom příspěvku popisujete, jak se přítel vaší dcery připravoval stát se vaším zetěm, ale už nikde v médiích nebylo, jak to dopadlo…
„Moje dcery, od té doby, co si samy rozhodují o svém životě, odmítají mediální prezentaci. Ale vše proběhlo, můj zeť, manžel mladší dcery, je muzikant a člen mé kapely. A nejen té, ale také Orchestru Karla Vlacha. Teď právě zkoušíme na velký galakoncert 13. prosince v Kongresovém centru. Bude tam řada hvězdných interpretů a repertoár je od klasických věcí, přes filmovou a muzikálovou hudbu až po jazz. Většinu času se teď doma drtím texty.“
Jak jste trávila tu dobu, kdy se váš svět zastavil?
„Nezahálela jsem. Pracovala jsem v domově seniorů a v dětském domově, pracovala jsem i na poště za okýnkem nebo roznášela poštu do domácností. Ale pak se vše vrátilo do starých kolejí a já začala zase zpívat.“
Nedávno jste měla období, kdy jste často chodila v paruce, což vzbudilo řadu otazníků, jestli jste v pořádku?
„Měla jsem loni zdravotní problémy se srdcem, ale už jsem v pořádku. Mnoho mých kolegyň je nosí taky, ale možná ne tak nápadně. Mě baví pořád nějaká změna, být stále jiná, takže paruky nosím celý život, mám jich asi padesát.
V létě jste na instagramu zveřejnila fotku v mokré košili, která toho moc nezakryla. Prozradíte, jak vznikla?
„Bydlely jsme s kamarádkou v jedné hezké zátoce a jeden podvečer jsme si vyšly, že uděláme pěkné fotky. Tak jsme blbly, fotily se, ona měla lepší telefon a ukazovala mi, jak mi to sekne. Viděla jsem, že je to odvážná fotka, ale ona říkala, proč bych se měla stydět, že vypadám skvěle. Tak jsme ji zveřejnily. (smích) Daly jsme si i trochu vína a asi už to víckrát neudělám.“
Jak budete trávit Vánoce?
„Syn bude s tatínkem, máme už mnoho let střídavou péči, střídáme i Vánoce, a letos to vyšlo na tatínka. Starší dcera žije dlouhodobě v zahraničí, takže přijde druhá dcera s manželem, budeme si pouštět pohádky a půjdeme na procházku na Pražský hrad a do kostela a na vánoční trhy. Hrozně se na to těším.“
Čekáte ještě na prince na bílém koni?
„Nečekám, to fakt nečekám, a ani to nijak neřeším.“
Zpěvačka Bára Basiková oslavila 60! Na chlapa už nečekám! Blesk TV
