Pavlovi vyrazili po mši na recepci pro smuteční hosty. Na Hradě ji pořádala rodina knížete

„Ano, šlo o recepci pro smuteční hosty. Pořádala ji rodina Karla Schwarzenberga,“ vzkázal v neděli stručně Blesk Zprávám Vít Kolář, nový ředitel odboru komunikace Hradu.

Podle snímků, které se později objevily na sociálních sítích, vyrazili na kar kromě prezidenta a první dámy i šéf Senátu Miloš Vystrčil (ODS), předkyně poslanecké Sněmovny Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) a řada dalších účastníků mše v katedrále - včetně katolického kněze Ladislava Heryána, který předtím Schwarzenbergovi ve sv. Vítu zahrál na kytaru. To na recepci zahrála pro změnu moravská cimbálovka.

Nechyběli tam přitom ani zástupci umělecké obce - herec Bolek Polívka či režisér Břetislav Rychlík. Fotkou z recepce se pochlubila Kateřina Bursíková Jacques, manželka Martina Bursíka a někdejší poslankyně za Stranu zelených. Zmínila přitom, že letos absolvovala vojenský výcvik ve Vyškově a je členkou aktivních záloh Armády ČR.

„Dva lidé pro mě byli velkou motivací nevzdat se a včera jsem byla šťastná, když mě vrchní velitel Petr Pavel a záložák Václav Marhoul vzali mezi sebe. Sloužíme vlasti!“ uvedla na sociální síti Jacques a přidala foto z akce, která byla veřejnosti uzavřena.

Exposlankyně pózuje s úsměvem vedle prezidenta Pavla a režiséra a Pavlova předvolebního podporovatele Václava Marhoula.

Bursíková aktuálně působí na Úřadu vlády coby vedoucí Oddělení kanceláře Rady vlády pro záležitosti romské menšiny a sekretariátu Rady vlády pro národnostní menšiny. Na tento post nastoupila letos 7. srpna. 

Její manžel Martin Bursík se před obřadem ve svatovítské katedrále zastavil u reportérů Blesku a zavzpomínal na Karla Schwarzenberga a dobu, kdy s ním domlouval jeho působení na postu ministra zahraničí, nominovaného právě za Zelené. Přidal i další zpomínku.

„On byl prostě Evropan, on byl velký vlastenec, on se vracel sem šťastný, že se může zapojit a něco udělat pro nově vznikající Československo, ale on byl zejména Evropan, takhle se projevoval a myslím si, že tohle všechno bychom si měli uvědomit, že jsme součástí Evropy a můžeme se na ní aktivně podílet. Tohle je myslím nejdůležitější vzkaz. Nerozlišovat my - vy, ale prostě jsme to všechno my,“ říkal Blesku Bursík, který na Hrad do katedrály doprovodil i režisérku Olgu Sommerovou.

Prezident Pavel šel do katedrály v doprovodu manželky Evy a také slovenské prezidentky Zuzany Čaputové. Po skončení obřadu se pak na soukromou hradní recepci pro smuteční hosty vydal poté, co měl v katedrále sv. Víta sám projev. 

„Také já sám jsem Karlu Schwarzenbergovi za mnohé vděčný,“ říkal během smutečního, vzpomínkového proslou prezident. „Rádcem mi byl i můj první prezidentský rok. Chybí mi tak dnes i jako blízký člověk. Odešel Karel Schwarzenberg, výjimečný politik, intelektuál, zásadní osobnost našich moderních dějin, obratný diplomat, svědomitý pokračovatel historického rodu, lesník, jak sám o sobě rád a s nadsázkou říkal. Odešel člověk, který miloval život a svoji zem,“ říkal Pavel, který usedl na pohřbu v první řadě vedle manželky Evy, prezidentky Čaputové, monackého knížete Alberta II. či belgické princezny Astrid.

Smutek v první řadě: S rodinou Schwarzenbergových truchlila evropská šlechta i Pavlovi

Projev Petra Pavla na mši za Karla Schwarzenberga

„Vážená paní Schwarzenbergová, vážený pane Schwarzenbergu, vážené hlavy států, vážení ústavní činitelé, vážení církevní představitelé, vážení smuteční hosté,

na úvod bych rád vyjádřil upřímnou a hlubokou soustrast rodině, nejbližším pozůstalým jménem republiky i jménem svým. Odejde-li dobrý člověk, zůstává po něm vždy prázdno. Prázdnota, kterou za sebou zanechává Karel Schwarzenberg, je bolestná a veliká a dotýká se nejen našich soukromých životů, kde jeho ztrátu cítíme nejsilněji. Dotýká se celé naší společnosti, celé země i zemí za našimi hranicemi.

S Karlem Schwarzenbergem odchází velká osobnost našich moderních dějin. Je jednou z posledních velkých teček za důležitou epochou, kdy nesvobodu, útisk a nespravedlnost vystřídala nová naděje a nový stát, kterému on dal svůj trvalý otisk. Stejně tak trvalým zůstává i odkaz, který nám zanechal svým životem a svojí prací. Tím odkazem je důraz na lidskost, laskavost a vůli k pochopení člověka. Znali jste ho tak vy, jeho blízcí, znali jsme ho tak my, jeho političtí souputníci i soupeři. Znaly ho tak zástupy těch, kterým velkoryse a nezištně pomáhal. Ale znali ho tak i nejvýznamnější světoví politici, získal si jejich respekt jako ministr zahraničních věcí, vicepremiér, kancléř prezidenta Václava Havla nebo předtím jako předseda mezinárodní Helsinské federace pro lidská práva, kterým dával konkrétní obsah a význam.

Jeho odkazem je také odpovědnost k české zemi. Karel Schwarzenberg miloval svoji vlast. A měli jsme štěstí, že ze všech cest, kterými se mohl v životě vydat, si vybral právě cestu služby České republice. Tuto službu vnímal jako nikým a ničím nezpochybnitelnou povinnost, jako službu, ke které byl vychován a kterou přijal přes množství jiných příležitostí, které v životě měl. A ani v době, kdy tu nemohl žít, nevynechal jedinou příležitost, aby svoji zemi podporoval. Karel Schwarzenberg nedělal to, co se bude této zemi a jejím občanům líbit, ale to, co je pro ně dobré. Neříkal věci tak, aby se zalíbil, ale bral především ohled na to, aby vždy stál na správné straně, i když to zrovna nebylo populární. Tento druh politické upřímnosti nám bude chybět. Jeho oddanost věcem veřejným a bytostný zájem o to, aby Česká republika prospívala, by měly být vzorem pro nás všechny, kteří zastáváme volené funkce. A měly by být vzorem pro každého, kdo cítí, že je schopen unést svůj díl odpovědnosti za to, co se v naší zemi děje.

Tento smutný čas pro nás může být impulsem k tomu, abychom se znovu zamysleli nad tím, jak své role pojímáme a na koho a na co při jejich výkonu myslíme především. Když se dívám na toto shromáždění, na vás, kteří jste prošli jeho životem, vidím před sebou další velký odkaz Karla Schwarzenberga. Schopnost spojovat a vést dialog. On sám byl vzácným svorníkem mezi naší současností a předkomunistickou minulostí. Byl svorníkem mezi tradicí a otevřeností k novému, bez předsudků. Byl člověkem, kolem kterého se scházeli lidé všech generací a mnoha názorů. A všichni u něj nacházeli pochopení. Takovým byl i jako diplomat, díky jeho aktivitám a přístupu můžeme dnes těžit z toho, jak dobré jméno má Česká republika, jaké má vztahy se svými sousedy a s mnoha dalšími státy.

Také já sám jsem Karlu Schwarzenbergovi za mnohé vděčný. I když neuspěl, ovlivnil jako účastník první přímé prezidentské volby to, jaká očekávání se k tomuto úřadu pojí. A rádcem mi byl i můj první prezidentský rok. Chybí mi tak dnes i jako blízký člověk. Odešel Karel Schwarzenberg, výjimečný politik, intelektuál, zásadní osobnost našich moderních dějin, obratný diplomat, svědomitý pokračovatel historického rodu, lesník, jak sám o sobě rád a s nadsázkou říkal. Odešel člověk, který miloval život a svoji zem. Člověk velkorysý, laskavý a moudrý, který ve svém nadčasovém vnímání běhu dějin vždy dokázal rozlišit mezi dobrem a zlem. Člověk, na kterého budeme s vděčností a úctou vzpomínat. Karel Schwarzenberg bude této zemi chybět.“