„Dobrý večer, přátelé, před dvěma lety jsem začal psát píseň pro svého tátu, měla se jmenovat Než odejdeš. Jenže táta mezitím odešel, než jsem ji stihl dopsat. Já jsem si uvědomil, jak jako společnost, včetně mě, tu smrt ze života vytěsňujeme,“ zahájil svůj proslov Dyk.
„Táta zemřel, doma, ve svojí posteli, v obklopení nás, rodiny. Pro mě to byly i v té krutosti toho odcházení jedny z nejkrásnějších dnů v mém životě. Protože jsme měli na to čas - na odchod, na smrt. Přál bych si, abychom smrt nevyjímali, aby byla součástí života,“ pokračoval.
Pak zazpíval píseň pro svého tatínka, kde zmiňoval například hlazení chladných rukou. V refrénu sbor zpíval obyčejné: „Děkuji, táto.“ Není divu, že všichni v sále byli naměkko.
Nejen samotný zpěvák, ale též jeho žena Tatiana Dyková, která měla slzy v očích. Dojatý vypadal i Jakub Štáfek. Do smíchu nebylo ani Lucii Bílé.
Zlatá slavice Ewa Farna: Co bylo zásadní pro její vítězství? David Turek
Richard Krajčo: Co řekl o svém "slavičím" outfitu? David Turek