Jana Dítětová se narodila v roce 1926 v rodině plzeňského hospodského. V hospodě si taky poprvé vyzkoušela, jaké to je hrát. Její debut sklidil velký úspěch. Ve třicátých letech se přestěhovala s rodinou do Prahy a začala chodit do herecké školy E. F. Buriana. V šestnácti si jí všiml režisér Miroslav Cikán (†65) a obsadil ji do filmu Karel a já. Když se pak objevila v romantické komedii Martina Friče (†66) Prstýnek, všimli si jí i diváci. A oblíbili si ji.

Rudolf Hrušínský (†73) o ní prohlašoval, že když se rozdával talent, stála ve frontě dvakrát. Dokázala pro roli udělat maximum a vždy byla perfektně připravená. Jenže ona se velkou hvězdou nikdy nestala – nejen z toho důvodu, že neměla ostré lokty jako její herecké kolegyně, ale taky kvůli osudovým zvratům, které se obvykle točily kolem jejích mužů. Na ty měla totiž velkou smůlu... a i když si snubní prstýnek nasadila hned několikrát, nakonec zemřela v osamění.

Ale postupně. Příznivci československé kinematografie ji spojovali s hercem Zdeňkem Dítětem (†81), se kterým hrála nejenom v Prstýnku, ale i v komedii Polibek ze stadionu. Díky stejnému příjmení se domnívali, že jsou pár i v reálném životě. Ve skutečnosti ale mezi nimi nebyl vůbec žádný vztah. Poprvé se Jana provdala hned po válce – své „ano“ řekla režisérovi a scenáristovi Vladimíru Vlčkovi (†58). Byl to kovaný komunista, který ji neustále přesvědčoval o světlých zítřcích. Tím větší to pak pro ni byl šok, když po okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 emigroval do Francie... 

V pražském Realistickém divadle každopádně ještě předtím potkala Josefa Vinkláře (†76), v němž našla druhého manžela. V roce 1955 se jim narodil syn Jakub (68), který je dnes malířem a výtvarníkem v invalidním důchodu. Manželství Dítětové s hercem, jenž se proslavil například jako mizerný ortoped Cvach v seriálu Nemocnice na kraji města, netrvalo dlouho. Po třech letech Vinklář, jenž si velmi rád užíval nočního života a přízně fanynek, odešel z bytu jen v bačkorách... a už se nevrátil. Těžko uvěřit, že i po takové zradě zůstali přáteli.

Na muže měla Jana smůlu i nadále – přestože o ctitele nouzi neměla. Celý život ji například miloval ruský houslista David Oistrach (†66), s nímž si dlouho psala a tajně se scházela v hotelu, když přijel kvůli svým koncertům do Čech. Byl totiž ženatý... a Státní bezpečnost měla uši a oči všude. V roce 1967 vstoupil do jejího života psychiatr Stanislav Grof (92) a zdálo se, že s ním Jana najde konečně štěstí. Jenže v tomtéž roce získal Grof stipendium v USA a už se nevrátil, svou úspěšnou kariéru vybudoval za velkou louží. Jana tak zůstala opět sama.

V roce 1968 dostala Dítětová nabídku, aby si zahrála ve filmu Žert, a v té samé době se do ní zamiloval holandský historik a nakladatel Hans Roty. Na jeho pozvání za ním přijela do Holandska i s tehdy třináctiletým synem. Otěhotněla a s Hansem plánovala veselku. Jenže Jana se nedokázala vzdát ani divadla, ani Československa, a stěhování Hanse padlo ve chvíli, kdy na naše území vstoupila sovětská vojska. Sen o společném životě hořce zanikl a Jana šla na potrat. Kvůli roli v mrazivé tragikomedii Žert navíc přišla na několik let i o práci.

Znamenalo to pro ni nejen ztrátu iluzí, ale taky bolest. Na protest vystoupila z komunistické strany a ocitla se na seznamu nežádoucích osob. Další rána přišla zanedlouho. Houslista Oistrach během koncertního turné zemřel a Jana začala strádat ještě víc.

Jako mnoho hereček její generace se i ona upnula k alkoholu – byla nešťastná v soukromém životě a navíc těžko zvládala své stárnutí. Přidaly se bolesti kyčlí, parodontóza a šedý zákal, kvůli zánětlivému onemocnění dásní přišla o zuby. V roce 1991 zemřela na stomatologické klinice v Praze na rakovinu hrtanu...