22°C
Pravděpodobně jediná česká zpěvačka se šlechtickým titulem to neměla v posledních letech jednoduché.
Celé dny trávila doma, před světem se ukrývala za zdmi svého bytu na pražském Žižkově a nabídky kolegů, aby si s nimi přece jenom tu a tam zazpívala, tvrdohlavě odmítala. Dlouhodobě si stěžovala na bolesti zad – údajně trpěla onemocněním ischias, což je podráždění sedacího nervu, uskřípnutí nebo zánět, jehož nejčastější příčinou je vyhřeznutí meziobratlové ploténky. Pohyb pro ni byl nesnesitelný... Tím spíše, že jí lékaři v roce 2010 navíc našli atrofii, tedy úbytek svalové hmoty. Yvonne se tak stala vězněm ve svém bytě!
„Jednou týdně jsme si spolu telefonovaly a společně jsme nadávaly a stěžovaly si na život. Vždy si postěžovala, jak jí zase změnili léky na bolest a nedělají jí dobře. Tak je vždy vysadila a v tichosti trpěla,“ popsala její utrpení Kubišová. „Bylo o ni postaráno, jídlo jí vozila domů nějaká služba, a Yvonne tak mohla celý den ležet v posteli. To byla totiž jediná poloha, ve které měla menší bolesti. Je pravda, že na sklonku života si prošla peklem,“ zhodnotila Marta těžký úděl své kamarádky.
Naposledy si volaly před 11 dny. Přenosilová zatajila své kamarádce Kubišové, že prodělala onkologickou operaci. Jenže v neděli se jí doma přitížilo a odvezla ji sanitka do vinohradské nemocnice, ale zachránit se ji už nepodařilo. Příčinou smrti bylo selhání organismu. „Moc mě to bolí, byla to skvělá zpěvačka i kamarádka. Snad tě už nic nebolí,“ řekla deníku Aha! Marta Kubišová se smutkem v hlase.
Baronka bez syna
V roce 1978 se Yvonne provdala za právníka barona Maxmiliána von Schuckmanna a po čase mu porodila syna, se kterým zůstala doma. Když chlapec odrostl, začala spolupracovat s Rádiem Svobodná Evropa, v jehož službách setrvala i poté, co se přestěhovala do Prahy. Několik let po revoluci, konkrétně v roce 1994, se Přenosilová do Česka vrátila. Německo ale i nadále zůstalo jejím druhým domovem – koneckonců tam zůstal i její jediný syn Max (44), který dnes žije v Mnichově. S maminkou se tehdy čtrnáctiletý klučina odmítl vrátit do její rodné vlasti a zůstal v Německu s otcem...
Táta generál, máma Rakušanka
Yvonne se narodila 2. července 1947 do smíšené rodiny – její otec Jiří si přivezl maminku Markétu, původem Rakušanku, až z daleké Palestiny. Tatínek byl generálem a rád zpíval černošské spirituály. Jejich dcera vyrůstala v pražské Libni a projevovala jak muzikální, tak lingvistické schopnosti. Ještě během povinné školní docházky prý uměla plynně anglicky i německy.
Pozemní letuška
Talentovaná zpěvačka byla v 60. letech natolik populární, že se mihla také v seriálu Píseň pro Rudolfa III., epizodní role ztvárnila i ve snímcích Dita Saxová či Kulhavý ďábel. Dlouho si ale popularity neužívala – její slibně rozjetou kariéru zastavil srpen 1968. Jako jedna z prvních signatářek manifestu Dva tisíce slov Yvonne emigrovala už šest dní po sovětské invazi. Několikrát denně si musela vyslechnout výhrůžné telefonáty a komunistů a příslušníků StB se bála, jelikož jí v 50. letech zavřeli tatínka. Proto hned 27. srpna 1968 emigrovala a usadila se v sousedním Německu, kde mimo jiné pracovala jako letištní pozemní stevardka u British Airways.
Slzy na prodej
Proslavila se už ve svých 17 letech, kdy se zúčastnila konkurzu do Semaforu, ze kterého Miloš Forman (†86) natočil svou prvotinu Konkurs. S písničkou Malageňa ji do divadla nepřijali, ale všiml si jí skladatel a tehdejší korepetitor Karel Mareš. Yvonne pak zpívala se skupinou Olympic, v sezoně 1963/1964 vystupovali v Semaforu s pásmem Ondráš podotýká. V únoru 1964 nahrála šestnáctiletá Yvonne českou verzi písničky I’m Sorry z repertoáru Brendy Lee, nazvanou textařem Jiřím Štaidlem Roň slzy. I v české verzi se písnička stala hitem a jedním z nejprodávanějších českých singlů 60. let. Od podzimu 1965 byla členkou nově vzniklého Apolla (spolu s Karlem Gottem, Karlem Hálou a Pavlínou Filipovskou). Vystupovala také v Anglii, Belgii, Francii, Itálii, Německu či Rakousku.
Přenosilová, Kaplicky, Janda: Bobkovi přátelé vzpomínají Jan Jedlička, David Turek
Bylo mi divné,že by tak najednou...Je mi to moc líto.Pro mne to byla vždycky taková dáma.Rázná,která se nebála říkat věci na rovinu.Nedávno jsem zrovna sledovala její recitál,kde zpívala písničky od mládí až po současnost.Měla krásný a zvláštní hlas,až jsem si říkala,že je škoda,že ve zpěvu neudělala větší kariéru a víc se tomu nevěnovala. R.I.P.
