Yvonne Přenosilová, pravděpodobně jediná česká zpěvačka se šlechtickým titulem, trpěla již delší dobu nejrůznějšími zdravotními neduhy. Dlouhodobě si stěžovala na bolesti zad, jelikož trpěla onemocněním ischias, což je podráždění sedacího nervu, uskřípnutí nebo zánět, jehož nejčastější příčinou je vyhřeznutí meziobratlové ploténky. Pohyb pro ni byl nesnesitelný… V roce 2010 jí navíc lékaři diagnostikovali atrofii, tedy úbytek svalové hmoty.

Zesnula ve věku 76 let a příčinou smrti bylo selhání organismu. Aniž by to kdokoliv věděl, bojovala se zákeřnou rakovinou. Zpěvačku sice včera (v neděli) odvezla sanitka, ale zachránit se ji už bohužel nepodařilo. Naposledy vydechla ve Vinohradské nemocnici v pondělí 11. září ve 13.30. To, že se odebrala na věčnost, jako první zveřejnil její bývalý kolega z Rádia Svobodná Evropa. 

Poslední léta svého života strávila zpěvačka Yvonne Přenosilová, která se proslavila hity Roň slzy, Boty proti lásce, Mně se líbí Bob nebo Zimní království, v ústraní. Celé dny trávila doma, před světem se ukrývala za zdmi svého bytu na pražském Žižkově a nabídky kolegů, aby si s nimi přece jenom tu a tam zazpívala, tvrdohlavě odmítala. „Snažil jsem se ji přemluvit, aby s námi jezdila na vystoupení, fanoušci by ji rádi viděli a slyšeli, ale bohužel, odmítla to,“ nechal se před lety slyšet například Yvonnin kolega Milan Drobný. 

Yvonne Přenosilová se narodila 2. července 1947 do smíšené rodiny – její otec Jiří si přivezl maminku Markétu, původem Rakušanku, až z daleké Palestiny. Yvonne vyrůstala v Libni a projevovala jak muzikální, tak i lingvistické schopnosti. Ještě během povinné školní docházky prý uměla plynně anglicky i německy.

Proslavila se už ve svých sedmnácti letech, hrála v Semaforu a Ypsilonce, koncertovala s Olympicem, byla členkou nově vzniklého Apolla – spolu s Karlem Gottem, Karlem Hálou a Pavlínou Filipovskou. Mihla se také v seriálu Píseň pro Rudolfa III., epizodní role ztvárnila i ve snímcích Dita Saxová či Kulhavý ďábel. Dlouho si však popularity neužívala – její slibně rozjetou kariéru zastavil srpen 1968.

VIDEO: Přenosilová o zesnulém Bobkovi: Už to nebyl on…

Jako jedna z prvních signatářek manifestu Dva tisíce slov Yvonne emigrovala už šest dní po sovětské invazi. Několikrát denně si musela vyslechnout výhrůžné telefonáty a komunistů a příslušníků StB se bála, jelikož jí v 50. letech zavřeli tatínka. Proto hned 27. srpna 1968 emigrovala a usadila se v sousedním Německu, kde mimo jiné pracovala jako letištní pozemní stevardka u British Airways.

V roce 1978 se provdala za právníka barona Maxmiliána von Schuckmanna a po čase mu porodila syna, se kterým zůstala doma. Když chlapec odrostl, začala spolupracovat s Rádiem Svobodná Evropa, v jehož službách setrvala i poté, co se přestěhovala do Prahy.

Několik let po revoluci, konkrétně v roce 1994, se Přenosilová do Česka vrátila. Německo však i nadále zůstalo jejím druhým domovem – koneckonců tam zůstal i její jediný syn Max, který dnes žije v Mnichově. S maminkou se tehdy čtrnáctiletý klučina odmítl vrátit do její rodné vlasti a zůstal v Německu s otcem…

Přestože se ve své době těšila Přenosilová obrovské popularitě, navázat tam, kde skončila, se jí již nepodařilo. V Německu se jednu dobu snažila vystupovat pod příjmením Silová, ale už to bohužel takový úspěch jako v letech šedesátých nebyl. Dáma, která je dodnes považovaná za průkopnici českého rhythm and blues a rock and rollu, postupně zmizela z veřejného života. Její výrazný hlasový projev bude ve světě hudby velice chybět...